Lekcia v láske

Lekce v lásce je nadneseným osvěžením toho vzájemného škádlení mužského a ženského principu sžití. Ingmar Bergman ve své fascinaci ženou vnímá odlišnosti a pikantnosti oboustranných konfliktů, snímá sexualitu z vnitřních světů, staví je před pokušení a tahá pochybnosti, přidává k tomu existenciální příchuť života, a vibrující pnutí slovního soupeření, kdy slova mají intimní rytmus a sváří se pospolu v jiskry úchvatných formací přitažlivosti, žárlivosti i potrestání. Lekce v lásce je rozverně neposednou žádostivostí, muž a žena a věčné rozdíly vnitřních světů a intimity v nadneseném ironickém kroku švédského filmaře. Prvním hříšníkem nadneseného sváření mužského a ženského světa je David Erneman (velmi dobrý Gunnar Björnstrand), úspěšný gynekolog, momentálně ve stavu napravování vzájemné manželské důvěry po vlastní slabosti v podlehnutí pokušení základního mužského pudu. Intimní důvěrnost je příčinou i prostředkem, a zanechává kouzelné stopy i opojné chutě z manželského soužití, ale též samotného života člověka. Druhým hříšníkem vzájemného škorpení je Marianne Erneman (vynikající Eva Dahlbeck), Davidova manželka v narušené harmonii dosud spokojeného rodinného života. Žárlivost, zhrzení, snaha o vytrestání, žádosti přání v zadostiučinění, láska koketuje a vyzývá. Výraznou postavou je Nix (velmi zajímavá Harriet Andersson), dospívající dcerka Marianny s Davidem, zmatená procesem, ceremoniály i nedorozuměními lidské sexuality a lidské lásky i z podstaty duálního rozdělení světa i života na něm. A přitom hledá vlastní místo bytí. Důležitou postavou je Carl-Adam (zajímavý Åke Grönberg), kodaňský sochař, dávný a nejbližší kamarád manželů z časů mládí i Mariannin první snoubenec. Vzájemné pnutí dostává po letech nový náboj v hrudi mužnosti a dotancuje až do anekdotické rozepře. Výraznější postavou filmu je také Susanne Verin (příjemná Yvonne Lombard), Davidova pacientka, jejíž ženská sebejistota nebere ohledy na případné mužské připomínky a smyslně svádí mužský základní instinkt. Z dalších rolí: Davidův otec a laskavý, moudrý Nixin dědeček, starý profesor Henrik Erneman (Olof Winnerstrand), jeho konzervativně starostlivá manželka a Davidova maminka Svea (Renée Björling), bezprostřední a temperamentní kodaňská učitelka lásky Lise (Birgitte Reimer), spolehlivý Davidův řidič Sam (John Elfström), mladší a nevinný potomek manželů Ernemanů Pelle (Göran Lundqvist), mužsky soutěživý spolucestující z vlaku (Helge Hagerman), či kněz z nepovedené svatby (Sigge Fürst). Lekce v lásce je odlehčenou intimitou slavného švédského režiséra. Osvěžující a hravá anekdota zacelování ran manželské harmonie. Intimně rozkošná hříčka. (27.02.2021)

Lekce v lásce je pomyslným protipólem ke Scénám z manželského života. V prvním případě vidím dynamický vztah plný napětí, hádek a usmiřování. Ale ve všem konání je patrné, jak ti dva mají k sobě vlastně blízko. Ve Scénách vypadá všechno až příliš idylicky, nikdo se nehádá, všechno probíhá s úsměvem, uhlazeně, ale hlavní rozpor je ukrytý uvnitř. První vztah přetrvá, druhý končí rozchodem. Z Bergmanova života je patrné, že prožil oboje. Na Bergmanových filmech mě těší, že jsou mnohovrstevné. I po čtvrté stále nacházím další polohy a momenty. Dnes (10.11.2016) jsem si mnohem víc užívala spiklenecký vztah dědečka s vnučkou a nádherné špičkování mezi babičkou a dědou. Ingmar byl prostě mistrem nejen obrazu ale i dialogu, oboje měl krásně propracované do posledního datailu. Těším se, co objevím po páté! (23.04.2015)

Lekcie v láske pripomínajú skôr Manželstvo a rozvod po Taliansky, tak horkokrvných hrdinov nám Bergman predstavuje. A aj napriek ich chybám a podľahnutiam nástrah v dlhom manželstve nám sú, a majú byť, sympatickí. To je dosiahnuté najmä jemným komediálnym ladením. Bergman oživuje svoju dramedy tým, že príbeh manželov rozpráva v niekoľkých časových rovinách a tak musíte premýšľať aj nad tým, čo sa kedy chronologicky odohralo. Nechýbajú pochopiteľne klasické autorove filozofické myšlienky ohľadom vzťahov medzi mužmi a ženami, a v tomto prípade aj deťmi, ale aj rozjímanie o smrti a potenciálnom posmrtnom živote. Len škoda tej poslednej scény, ale vzhľadom na vek filmu je možné občasný prehmat majstrovi odpustiť. (30.03.2024)

Čím víc Bergmanových pokusů o komedie vidím, tím víc si říkám, že se o ně moc pokoušet neměl (a taky že moc nepokoušel, ale stejně jich natočil víc než dost), ale v tomhle případě to myslím nebyl špatný pokus. Není to teda komedie v úplně klasickém smyslu, spíš je to hlavně odlehčené, ale docela to funguje. Jen teda měl Bergman víc zapracovat na propojení těch oddychových, lehce komediálních scén s těmi psychologicky dramatickými, protože se to občas střídá krapet šíleně. Až si říkám, že je škoda, že z toho automaticky neudělal další ze svých psychologických dramat, protože materiál tu pro to byl a psychologie postav tu propracovaná skutečně je. Ale odlehčené to je už od začátku, takže s tím takový problém opravdu nemám. Něco hlubšího z toho vzešlo i tak. Slabé 4* (03.06.2023)

Je mi to trochu ľúto, že Bergmanovmu filmu musím dať dve hviezdičky, ale naozaj som sa cítil zle pri jeho sledovaní. Zostarnutý, nesympatický a nudný film ma nemal čím zaujať. Väčšinou som sa cítil trápne a nemohol som sa dočkať jeho konca. Naďalej chovám v úcte majstra Bergmana, ale to neznamená,. že každý jeho film musím prijímať s obdivom a nadšením. (17.09.2015)