Lekcia v láske

"Zúčastnil jsem se premiéry Lekce v lásce. Popocházel jsem, nešťastný a zdrchaný, po foyer kina Červený mlýn. Náhle jsem z hlediště slyšel jednu salvu smíchu za druhou. Řekl jsem si : To není možné! Oni se smějí! Smějí se něčemu, co jsem já natočil" Bohužel jsem snímek viděl pouze s anglickými titulky, takže jsem nerozuměl všem vtípkům, ale i tak se mi líbil. Taková typická bergmanovská komedie. Hodně se tu mluví, opět je znát vliv divadla. Ovšem dochází k častým posunům v čase, takže úplný začátek vidíme asi uprostřed. Marianna si má vzít Carla Adame, ale v den svatby si uvědomí, že miluje jeho nejlepšího přítele Davida... Přestože je to hodně konverzační film, jsou zde k vidění i hezké filmové věci, například krásné sluneční záření skrz stromy, detail obličejů vedle sebe ležících manželů, odraz obličeje na deštěm smočeném okně vlaku atd. Myslím, že sám Bergman si tu zahrál muže stojícího ve vlaku, ale ruku do ohně za to nedám. On se ve svých raných filmech rád takto hitchcockovsky mihl plátnem... (01.01.2021)

Lekce v lásce je pomyslným protipólem ke Scénám z manželského života. V prvním případě vidím dynamický vztah plný napětí, hádek a usmiřování. Ale ve všem konání je patrné, jak ti dva mají k sobě vlastně blízko. Ve Scénách vypadá všechno až příliš idylicky, nikdo se nehádá, všechno probíhá s úsměvem, uhlazeně, ale hlavní rozpor je ukrytý uvnitř. První vztah přetrvá, druhý končí rozchodem. Z Bergmanova života je patrné, že prožil oboje. Na Bergmanových filmech mě těší, že jsou mnohovrstevné. I po čtvrté stále nacházím další polohy a momenty. Dnes (10.11.2016) jsem si mnohem víc užívala spiklenecký vztah dědečka s vnučkou a nádherné špičkování mezi babičkou a dědou. Ingmar byl prostě mistrem nejen obrazu ale i dialogu, oboje měl krásně propracované do posledního datailu. Těším se, co objevím po páté! (23.04.2015)

Je mi to trochu ľúto, že Bergmanovmu filmu musím dať dve hviezdičky, ale naozaj som sa cítil zle pri jeho sledovaní. Zostarnutý, nesympatický a nudný film ma nemal čím zaujať. Väčšinou som sa cítil trápne a nemohol som sa dočkať jeho konca. Naďalej chovám v úcte majstra Bergmana, ale to neznamená,. že každý jeho film musím prijímať s obdivom a nadšením. (17.09.2015)

3,5  "Moje rozhodnutie platí. Už nikdy." "Už nikdy čo?" "Neviem, ale už nikdy."   Spočiatku som si vravel, že na komédiu je to akési smutné. Potom ale prišla skvelá scéna vo vlaku, ktorá ma náramne rozveselila a v podobnom duchu to už vydržalo až do konca filmu ("Táto komédia mohla byť tragédiou, ale nakoniec to dobre dopadlo."). Rovnako skvelých humorných scén prišlo ešte niekoľko (svadba, dedko s babkou, tanečný bar). Pravdaže, nebol by to Bergman, keby nejako zanedbal dramatickú stránku. Je tu v podstate všetko, čo Bergmana charakterizuje - výborná psychológia postáv, skvelé dialógy a samozrejme skvelí herci, obzvlášť tí Bergmanovi dvorní (Eva Dahlbeck (!), Gunnar Björnstrand, Harriet Andersson).  "Kto má spravodlivosť na svojej strane? Ja som vo svojej nevinnosti všetkým veril." "V nevinnosti? A tie tvoje modelky? Horizontálne i vertikálne?" (29.03.2022)

Lekcie v láske pripomínajú skôr Manželstvo a rozvod po Taliansky, tak horkokrvných hrdinov nám Bergman predstavuje. A aj napriek ich chybám a podľahnutiam nástrah v dlhom manželstve nám sú, a majú byť, sympatickí. To je dosiahnuté najmä jemným komediálnym ladením. Bergman oživuje svoju dramedy tým, že príbeh manželov rozpráva v niekoľkých časových rovinách a tak musíte premýšľať aj nad tým, čo sa kedy chronologicky odohralo. Nechýbajú pochopiteľne klasické autorove filozofické myšlienky ohľadom vzťahov medzi mužmi a ženami, a v tomto prípade aj deťmi, ale aj rozjímanie o smrti a potenciálnom posmrtnom živote. Len škoda tej poslednej scény, ale vzhľadom na vek filmu je možné občasný prehmat majstrovi odpustiť. (30.03.2024)