Čáryfuk

Jen se ciťme nadřazenější nebohému kouzelníkovi z 11. století, jehož fascinuje naše technika. Kdysi jsem četl o tom, jak byli Cortés a jeho dobyvatelé na koních vnímáni jako děsivé šestinohé bytosti, které dokázali plivat oheň z dlouhých tyčí, což pomohlo k jejich vítězství nad vcelku velkou říší. Věřil jsem tomu. Po mnoha letech mi jiná kniha tvrdila, že jde o pouhou pověst, Indiáni prý po sesedlání snadno prohlédli, že jde o obyčejné lidi, kteří jezdí na zvířatech, a třebaže se báli mušket, nebáli se jich zase o tolik více než luků a šípů. Nebyl jsem si jist, čemu věřit, ale vím, že jsem si snadno zvykl na mobily, internet a genetické manipulace. Ale koneckonců, s Čáryfukem to až tolik nesouvisí. +++++ Nesouvisí, krom toho, že spousta situací seriálu těží právě z jeho zaujetí moderními vymoženostmi, které jej proměňují nikoliv ve zvědavého, nechápajícího dospělého, nýbrž v malé dítě. Možná, že úspěch seriálu se skrývá právě v tom dospělém, který se chová jako dítě, a dítěti, jež musí zaujmout roli dospělého. Netroufám si říci. Tak však může uspět nejspíš právě a pouze u dětí, které si nevšimnou, že seriál vcelku mechanicky kombinuje několik málo prvků: potřebu skrývat Čáryfuka a "uklízet" po něm nedorozumění, veselé historky střetu středověku s dneškem a nepochopení těch, kteří Čaryfuka potkají a nejsou hlavním hrdinou. Co Čáryfuka zaujme, to nejspíše ke konci dílu přes mnohé peripetie získá. Leč zjev a dětinskost mu dávají charisma, kterému ve velmi mladém věku těžko nepodlehnout. A pak, zdejší lidé se umí srovnat s chybami svých přátel, což by se každé škvrně mělo naučit. Alespoň s těmi, co má právě Čáryfuk. (11.03.2013)

I když se jedná o další z retro seriálů dávných časů původního Studia Kamarád, ani v dětství mě Čáryfuk příliš neoslovil. Zkusil jsem ho po letech shlédnout znovu, ale ani na druhý pokus nic moc, vydržel jsem tři díly a pak jsem to vzdal. Střet dvou různorodých světů v podání věčně vyplašeného, neustále prchajícího a před někým schovávajícího se čaroděje z raného středověku přeneseného do současnosti mě nějak nebere, i když jinak středověkou tématiku mám rád. Jediné co musím pochválit je kvalitní český dabing a to především hlavní role Čáryfuka ve skvělém podání Ferdinanda Krůty, jenž mi ale celé ty roky stejně víc utkvěl v paměti coby dabér starce Jeremiáše ve Strašidelné škole. 1 * za seriál, půl z nostalgie a půl za dabing, víc z toho asi nedostanu. A přiznávám, že tak trochu i kvůli zášti, neboť tento seriál je mnohem starší, než Opičí král a přesto v tomto případě pravdoláskařské svině, co si hrají na veřejnoprávní dabing z archivu nesmazaly a ještě v ČR vyšel komplet na DVD. Nepochybně proto, že jej natočili zápaďáci, zatímco Opičího krále komunistická Čína. 35% (30.12.2017)

Před 900 lety, v době Normanů, žije hodný kouzelník Čáryfuk. Jednoho dne se stane podivuhodná a tajuplná událost, při útěku před vojáky, kteří chtějí Čáryfuka uvrhnout do vězení pro trestný čin čarodějnictví, se Čáryfuk vrhá do vod rybníka a pomocí kouzelného zaříkávadla se vydává na cestu časem do našich dnů. Tady se společně s ropuchou Touchwoodem, seznámí s malým hochem a i když mezi nimi nejprve panuje určitá nedůvěra, tak se z nich nakonec stanou nerozluční přátelé a za pomoci Čáryfukova občas popleteného kouzlení, zažijí nejedno vzrušující dobrodružství. Seriál, na který rád vzpomínám a celkem bych i uvítal reprízu, kterou si určitě nenechám ujít. (09.12.2014)

Takový trochu naivní seriál, ale je pro děti, tak vlastně o nic nejde, nicméně je pořád jaksi poctivý a milý. Sám Čáryfuk je takový peachus nemytý a nečesaný, že mám pocit, že se u něj musel inspirovat sám Christian Clavier, když hledal rovinu pro svého Žakuje ve slavném filmu Návštěvníci. Dnes už mám dojem, že kdyby někdy nějaký pošuk z desátého století zabloudil sem k nám, byl by přesně takový jako Čáryfuk nebo Žakuji la Fripuji (Jacquouille la Fripouille - abych byl přesný). (15.08.2012)

Nemusím umolusaný smradlavce ze středověku. A tenhle byl navíc žvanivý pošuk s nechutnou ropuchou. Obrazová kvalita katastrofa. Neostrý, zrnitý obraz u kterého asi zapomněli na proces úpravy. Několik epizod bylo koukatelných kvůli dobré skladbě vyprávění a dobře nastavanému tempu i když nebylo nijak překotné, ale umírněné a dabing hlavní postavy se také povedl. Jenže ten seriál mně prostě nic nedal. Jen se podívat a zapomenout na nějakého nenavoněného otrapu co tam kouzlil se svými lektvary i když své kolegy Geoffrey Bayldon jednoznačně přehrál. Nechápu ale jak tohle někdo může nazvat kultovním. Obyčejné, fádně zrežírované a s velkými technickými nedostatky. A s nezapomenutelnou postavou jejíž smradlavost sálala i přes televizní obrazovku. Pokud vám schází smrad můžete jít čuchat nevysypané kontejnery, zpocený holky v tramvajích anebo bezdomovce na "nádru" a tenhle stařičký seriál z dob "komančů" s klidem vynechat. Mé hodnocení: 40% (28.08.2013)