Koločava

V šedesátých letech vznikly ve stejnou dobu dva muzikály stejného tématu. Ano, mluvím o Nikolu Šuhaji Loupežníkovi. Obě verze byli jedinečné jak pojetím příběhu, tak hlavně tím hudebním a navíc obě vznikly v Brně. První nastudování Petra Ulrycha bylo bigbítové a i deska tenkrát vydaná byla unikátní a bylo měla plno hudebních nápadů a byla jedna z nejlepších desek u nás v oné době. Později se po létech se Petr Ulrych k tématu vrátil, přidal více písní, hudbu víc zlidověl a obalil víc židovskými hudebními motivy a hudbu i víc zdřevěnil  aranží hudby - cimbál, housle, basa, kytara. Na pozadí zpívá sestra Hanka Ulrychová. Petr Štěpán coby Nikola není špatný, ale Markéta Sedláčková jako Eržika není jen krásná, něžná, ale i ta, která si našla náhradu za zbojníka a člověk ji t věří. Pobaví velitel četníků Erik Pardus (hned jsem si vzpomněl i na jeho roli četníka v Četnických humoreskách). Tady se mi hrozně líbí ta interakce mezi ním, četníky, lidmi v hledišti, ale i hudebníky viz zničeho nic vyleze z role a přepne "Péťa Ulrych, to je muzikant. Napij sa. No tak. Napij sa...." Jeho části až připomínají forbíny Wericha s Voskovcem. Samozřejmě mají jiný tón, náladu i vtip. No nic, je na čase si zazpívat píseň, která až opravdu zlidověla a člověk si myslí, že je lidovka a on ji právě stvořil Petr Ulrych: "Až jednou červánky, potkáte mamičku...." (16.08.2022)

Představení Divadla na provázku je taková klasika, že jsem měl ze začátku problém tuhle další verzi Nikoly Šuhaje přijmout. Ale to jen na začátku. Erik Pardus perlí jak o život a ten židovský Sanhedrin v čele se Zdeňkem Junákem je dokonalý. Hudba jede po celou dobu, je velmi žánrově pestrá, musím před Ulrychovci smeknout. 75% (18.03.2017)

Koločava je působivé představení o nestárnoucím loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi. V různých podobách se tomuto příběhu věnovaly filmy i divadla a stále patří k oblíbeným. V Česku obrovsky, protože příběh proslavil Vladimír Sís a hudba Miloše Štědroně a Vlastimila Hály. Proto je tak důležitá hudba v tomto představení. A ta je na tomto divadle vůbec to nejlepší. Petr Ulrych získal cenu oprávněně. Hanka Ulrychová písně interpretuje skvěle. Pro Stanislava Mošu se Koločava stala jedním z prvních režijních počinů a filmové dotáčky jsou parádním doplněním. I když je představení dlouhé přes dvě hodiny, baví. Erik Pardus působí jako takový Miroslav Donutil v národním a jeho improvizace jsou opravdu vtipné. Četnické kreace na kolech mě pobavily. Viděl jsem už představení divadla Husa na provázku z roku 2012 a tato o deset let mladší verze z Městského divadla stejného města je podle mě lepší. (29.02.2024)

Nebýt hudby sourozenců Ulrychových je Koločava dokonalý kýč. Takový jaký v Brně umí udělat jen S.M. Vedle Balady pro banditu má jít o další muzikálovou adptaci Nikoly Šuhaje - ačkoliv se obávám, že Uhdeho adaptace je určitě mnohem lepší, mlhavější a Štědroňova hudba komplikovanější, tak to co v Koločavě má smysl je právě muzika. Další z řady inscenací, které v řečisti čistokrevného středoproudu pěkně pluje jako lísteček na splávku pod horskou studánkou... (07.06.2009)

Jak začít. Hledám slova, abych nějak definovala ty rozporuplné pocity. Vizuální stránka mohla hodně pomoci k akcentování hudby a k příběhu, k dialogům... Byla skromná, jeviště bez zbytečných rekvizit, jednoduché kostýmy v neutrálních barvách, tmavé uniformy. Fajn, říkám si, užiju si to slyšené. Sourozenci Ulrychovi jsou poznatelní a jejich muziku mám ráda. Hanin zvučný hlas mi lahodil, užití židovské melodiky mně sedlo. Přesto myslím, že se z písniček nestanou takové hity jako z písní kultovní Balady pro banditu z roku 1978. A teď k tomu, co mi vadilo. A to tak moc, že jsem myslela, že nedokoukám. Dialogy. Ano, rozumím těm trendům, že se má jazyk divadla přibližovat současnému, že se mají i do klasiky vkládat odkazy na současné dění. Ale dialogy pana Moši byly povrchní, podbízivé, bez humoru. Atmosféru, kterou nabídla vizuální a hudební stránka, dialogy zničily. (27.02.2024)