Big Bít

Neskutečně roztahaný dokument o československém rocku alias bigbítu. Rozhodně by neuškodilo sestříhat tak na polovinu dílů a zbytek materiálu třeba vydat knižně. Navíc je seriál natočený klasickou českou dokumentární formou - pamětník sedící před černým plátnem a vyprávějící "příhody z natáčení". Kdyby byly doplněny nějaké záběry z terénu (třeba v této hospodě vznikli Plastici a tady na tom nádraží se je pokusili komančové zaniknout) a výrazně větším množstvím hudebních ukázek, rozhodně by z toho bylo zajímavější dílo. Navíc jsem v závěru došel k názoru, že dokument není objektivní a rozhodně nepokrývá kompletně celou historii našeho bigbítu. Já byl sice s výběrem témat a kapel naprosto spokojen, ale uznávám, že šlo pouze o omezený výsek, většinou pouze nezávislých a undergroundových kapel. Každopádně ale dokument předkládá dost zajímavých informací, pro mě například velmi překvapivé zjištění, že rock'n'roll do Československa přinesli Suchý a Šlitr. (16.01.2010)

Skvělý dokumentární seriál sledující vývoj Rock'n Rollu a Bigbítu v zemi ovládané omezenou komunistickou diktaturou. Seriál má sice větší hodnotu pro pamětníky doby a fanoušky žánru (pro ostatní může být přeci jenom zdlouhavý...), ale přesto bych ho doporučil všem, kteří dobu nezažlili, nebo těm, kteří zapomněli na její nesvobodu a zoufalství. (06.09.2013)

Povedené. Snad až na díly ze 60. let, které jsou nudné stejně jako jimi mapované kapely (je kuriózní, že jde zrovna o zlatá šedesátá). Pravda, tenkrát byl český bigbít v plenkách, ale myslím, že některé amatérské rockové kapely si v dokumentu dopřály až zbytečně velký prostor. Nejraději mám novou vlnu 80. let, proto i díly z této doby mám nejraději. Tvůrci si zaslouží pochvalu i za zajímavé vizuální ztvárnění série, kdy nahrávky, ke kterým se nezachoval obraz, jsou doplněny mnohdy skutečně vynikajícími archivními i současnými ilustrativními záběry. (17.09.2010)

Klipy, hudební informace, zpovědi a výpovědi, to vše v této televizní nádheře, nejen pro znalé televizní diváky (z oblasti populární hudby), z doby kdy světu vládl ještě big-beat. Hudební skupiny známé, málo známe nebo dokonce dnes už úplně neznámé a zapomenuté. Mejla Hlavsa a Plastici nebo Dežo Ursini, nejlepší jednoznačně tvorba z 60 let, doba Normalizační a proměna celé této oblasti mě už nikdy tolik nebrala. Takových to pořadů by to chtělo jednoznačně víc, a proto naléhám na tvůrce pořadu s prosbou že kdyby to jen alespoň trochu šlo a bylo to v jejich možnostech, tak by nebylo vůbec na škodu, udělat ještě podobný pořad alespoň v tomto duchu ale o světovém beatu a bigbeatu. Jako celek ovšem vynikající a na našich obrazovkách téměř ojedinělý hudební projekt, srovnatelný snad jen s "Manželskými etudami", "Teleautomatem", "Hledáním ztraceného času" nebo s "Mistry Českého animovaného filmu". Za 5* jednoznačně. (07.03.2007)

Jsem dost na vážkách. Dílo je to povedené, o tom žádná, ale jeho kultovnost rozhodně není omluvou pro jeho dost zásadní nedostatky. Záběry a fotky naprostých praotců bigbítu vyvolávají velký kus nostalgie, nemluvě o nejstarších hudebních nahrávkách. Každý díl má své vlastní téma, mě hodně zaujal ten, který se věnoval pořizování vybavení. Jak tam správně zmínil Petr Janda, ta touha hrát musela být velká. Nejenže se sem hudba, která byla inspirací, dostávala těžko, takže bylo obtížné vstřebávat vlivy, nejenže režim této muzice také moc nepřál, ale navíc absolutně nebylo na co hrát, čím zesilovat a čím zvučit. A to už chce od zúčastněných pořádnou vůli se do něčeho pustit. Nějakým způsobem se bigbítu dotkl na tuzemské scéně každý, takže by nikoho nemělo překvapit, že v seriálu narazíme i na Gotta, Černocha, Zagorovou a další. I když se seriál snaží zahrnout široké spektrum muziky, divák musí získat dojem, že tady existovala jen muzika kolem Petra Nováka, Vladimíra Mišíka a Radima Hladíka a jinak skoro nic. Jenže ve skutečnosti měl skoro každý region svou vlastní rozmanitou scénu a po skončení 60. let už drtivá většina fanoušků měla úplně jiné hrdiny než tyto průkopníky ze šedesátek (při vší úctě k nim). V takových 80. letech se drtivá většina rockového dění přesunula do vesnických sálů. Z plzeňské scény, která byla takovým fenoménem, že by sama o sobě vydala na dva díly, se tam vešla jen Odyssea. Tvořila se specifická kultura, fanoušci se organizovali, angažovali se v místních spolcích, které pak pořádaly zábavy. Vynalézavé způsoby, jak vyrábět merch na koleni, poradit si s image. Trestuhodně nevyužité, celý seriál tak sledujeme povětšinou osudy několika vytipovaných muzikantů, o kterých se tvůrci rozhodli, že tu kromě nich skoro nikdo nebyl. Na závěr si dovolím takové osobní odlehčení. když jsem na seriál koukal při premiéře, žasnul jsem nad tím, jak starci vyprávějí o svých začátcích. Když se na to dívám po 23 letech, shledávám, že ti starci, pamětníci a legendy jsou vlastně kluci o trochu starší než já :-D (22.11.2021)