Adresát neznámý

Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí. (02.08.2009)

U Kim Ki-dukových filmů mám, až na dvě výjimky, problém s hodnocením, protože ač mám rád jeho zvláštní vidění lidské psychiky, poetiku, výrazové prostředky a práci s krásou i brutalitou, vždy se najde něco, co mi při srovnání s jinými filmy brání pořádně "přihulit" u závěrečných bodíků. Tenhle snímeček je depresivní, extrémně zvláštní, postavy nemají kořeny v praktickém životě, ale v tom je jeho kouzlo, poskytuje vcelku silný zážitek, který bychom u euroamerické kinematografie hledali jen stěží. Ovšem při takové abstrakci se divák nemůže s žádnou postavou stotožnit, je dost možné že si z filmu jednoduše nic neodnese a snad nebude mít ani důvod se k němu vracet... 7/10 (08.05.2009)

Ki-duk Kimovsky rukopis cítiť na každom milimetri stopáže, kde mi už tradične nevadí ani spomalenie deja na úkor času. Násilie, brutalita, týranie mi práveže v tomto snímku pripadali najmenej samoúčelné. Celý dej, ktorý sa dá po viacerých poetických dielach aj dejom nazvať sa snaží postupne po vrstvách odokrývať traumy a sociálne útrapy kórejského národa po vojne. Každý z charakterov do batohu plného kameňov, ktorý potápa celú krajinu do mizérie, prispieva tím svojím dielikom a spolu znášahú následky, no u každého sa prejavujú v individuálnych skazených životných osudoch. Nemôžem si odpustit analógiu so Štestím aj keď tento film má určite omnoho vyššie ambície a zložitejšiu rozprávaciu techniku. Veľmi výstižný názov plne symbolizuje utrpenie z pocitu izolácie a nikam nepatrenia. Vnímavý človek, ktorý sa nedá znechutiť kimovou rozprávačskou technikou sa môže tešiť na niektoré veľmi silné scény mapr. papierové oko, vyrezávanie tetovania či zúfalú matku na poli..Finálne hodnotenie: Napriek všetkým pozitívam tento film nevybočuje až tak veľmi z klasického kidukovskeho konceptu, teda až na politickú stránku, no výrazové prostriedky zostávajú stále tie isté. Od scény ku scéne moje hodnoteni oscilovalo medzi 3 a 4 gviezdami no nakoniec sa prikloním k 3,5* (27.09.2006)

Buď jsou ti Korejci opravdu tak moc jiní, anebo (a to spíš) je divný pan Ki-duk Kim. Jeho stylizace je pro mě každým dalším zhlédnutým filmem více a více trapná. Pokud by byl Adresát neznámý v tomto ohledu ojedinělým snímkem v režisérově tvorbě, neměl bych s tím sebemenší problém, takhle však jsem celý film vyloženě protrpěl. Všechny postavy (do jedné) jednají absurdně, zcestně a neodůvodněně agresivně. Není scéna, ve které by některé osoby nekřičely nebo se nervaly. Na konečné uvěřitelnosti je to pak dosti znát. Ztotožnění s byť jedinou postavou (alespoň pro mě) nepřichází v úvahu. Příspívají k tomu i vysloveně otřesné herecké výkony. Nemám nic proti agresivitě a nevypočitatelnosti filmových postav. Jejich kouzlo ale pro mě rozhodně netkví v hromadném přehánění, nýbrž v jejich včlenění do jinak klasické společnosti, kde si divák abnormální chování vychutná a ne že se bude těšit na ojedinělý záchvěv racionality. Někdy si skutečně říkám, proč na to koukám a proč raději Ki-dukovi nedoporučím operativní zvětšení penisu... (28.04.2007)

No, toť vskutku kousek, který není určen mladistvým a nervově labilním divákům. Abych pravdu řekla, mně už to až tak brutální nepřišlo (tedy mimo těch scén naklepávání řízků, byť to není vidět, i ta představa je děsivá). Mám na mysli brutalitu v chování lidí k sobě navzájem. V asijských filmech je to celkem běžný jev, u kterého má evropský divák pocit, že jeho kultury se to netýká - v jeho kultuře je to nemožné - ale je to tak opravdu? Jo, jiný kraj, jiný mrav, ale ta zloba a hloupost - to je všude stejné. (18.12.2009)