Adresát neznámý

Další skvělý Ki-duk Kim. Že mu až na jedinou výjimku nedávám pětky, neznamená, že bych ho neměl za skvělého režiséra. Jen zkrátka cítím, že i když mě zajímá a "baví", není to "můj" umělec, který by mi promlouval do duše. Rozhodně mě ale jeho promlouvání do jiných duší nenudí a je zajímavé, že si dokázal vypěstovat tak jasný rukopis, kdy využívá podobné postavy a motivy, aniž by se vyloženě opakoval. Zatím. (15.09.2012)

Tak to zase byly dvě hodiny násilí a brutality. Stále nechápu, jak něco takového mohu podstupovat dobrovolně, i když vím, co mne čeká. Ve filmu je vyobrazena vesnice hrůzy dle Kim Ki-duka. Všechny postavy jsou psychicky narušené, jednají naprosto iracionálně a na žádné se bohužel nenajde žádná výraznější sympatická vlastnost. Celý film stojí stejně jako většina režisérových děl na agresi, zvrácenosti, bolesti, týrání zvířat, sexuálním násilí a dalších problémech. Při mnoha scénách se mi doslova zvedal žaludek. Celý film je poměrně natahovaný, myslím, že by neuškodilo zkrácení o několik minut. Jinak mám smíšené pocity a stejně jako u většiny ostatních Ki-dukových filmů mám stejný problém – je to dobrý film, ale téma je tak hrozné a brutální, že ve mě jen vyvolá pocity odporu a opovržení. Myslím, že se teď budu muset podívat na nějakou komedii, aby mi zlepšila náladu. (28.11.2009)

Kim Ki-dukův jediný skutečně politicky angažovaný film zachycuje život na malém městě během sedmdesátých let. Tematizuje nejen korejské problémy a reálie (rasizmus, trauma z války, psi v pozici zvířat na porážku), ale zachycuje především americkou okupaci a aroganci amerických vojáků. Adresát neznámý je plný kimki-dukovských postav, které se střetávají na jednom prostoru, ale jejich příběhy jsou individuální a nestřetávají se, případně se střetávají pouze okrajově (hrdina jedné dějové linie pomůže hrdinovi druhé dějové linie přemoci šikanující spolužáky). Ve filmu se objevují pro tvůrce typické artefakty (roztrhané fotografie) a motivy (voayeurizmus). Postavy si z lásky ubližují (syn bije matku), ženy jsou ochotny být mužům nápomocny jen do chvíle, kdy se necítí být otročeny (dívka si raději znovu probodne oko, než aby zůstala vojákovým dlužníkem, a dávala mu tak důvod chtít po ní vděk). A ačkoliv film občas odlehčí napjaté vztahy černým humorem, zůstává nejdepresivnějším Kimovým dílem. (13.01.2006)

Buď jsou ti Korejci opravdu tak moc jiní, anebo (a to spíš) je divný pan Ki-duk Kim. Jeho stylizace je pro mě každým dalším zhlédnutým filmem více a více trapná. Pokud by byl Adresát neznámý v tomto ohledu ojedinělým snímkem v režisérově tvorbě, neměl bych s tím sebemenší problém, takhle však jsem celý film vyloženě protrpěl. Všechny postavy (do jedné) jednají absurdně, zcestně a neodůvodněně agresivně. Není scéna, ve které by některé osoby nekřičely nebo se nervaly. Na konečné uvěřitelnosti je to pak dosti znát. Ztotožnění s byť jedinou postavou (alespoň pro mě) nepřichází v úvahu. Příspívají k tomu i vysloveně otřesné herecké výkony. Nemám nic proti agresivitě a nevypočitatelnosti filmových postav. Jejich kouzlo ale pro mě rozhodně netkví v hromadném přehánění, nýbrž v jejich včlenění do jinak klasické společnosti, kde si divák abnormální chování vychutná a ne že se bude těšit na ojedinělý záchvěv racionality. Někdy si skutečně říkám, proč na to koukám a proč raději Ki-dukovi nedoporučím operativní zvětšení penisu... (28.04.2007)

Kim si prostě libuje v bizarnostech. Pokud si mám udělat obrázek podle jeho filmů, tak Korejci mučí, zabíjí, jedí psy a nechávají se jimi uspokojovat. Korejci si házejí do studny mrtvoly, protože voda má pak prý lepší chuť. Korejci koupou své matky a další věci. Nevím Kime, jestli budeš můj oblíbenec. (18.10.2010)