Dekalóg
Dekalog, jeden
Obsahy(1)
Na první přikázání V jednoho Boha věřiti budeš hledá návaznost příběh o vysokoškolském pedagogovi - matematikovi (Henryk Baranowski), jehož víru v exaktní vědy otřesou události, k nimž dojde poté, co synka (Wojciech Klata) předčasně obdaruje vánočním dárkem, bruslemi. Důležitou roli hraje ve vyprávění otcova nábožensky založená sestra (Maja Komorowska), která se společně s nimi zapojuje do bohatého přediva vztahů, jež jsou pro Dekalog příznačné. Jednotlivé postavy se v tomto cyklu setkávají nebo v druhém plánu filmového obrazu míjejí, přičemž každý díl natáčí Kieślowski s jiným kameramanem. I to přispívá k jejich emocionální proměnlivosti, potřebné u tak rozsáhlého projektu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (52)
Ako samostatný film je Dekalog trochu málo výživný, aj myšlienkovo. Ale ako súčasť niečoho veľkého, v našich najbližších končinách dokonca nevídaného projektu, sa jedná o veľmi vydarenú záležitosť. Vidno, že Kieslowski presne vie, čo chce povedať a preto tam, kde mnohí iní by boli vďaka tejto téme smiešni, je on dráždivo mystický. Veda verzus viera je večná otázka, je ale veľmi ťažké ju správne zachytiť na filmové plátno alebo do televízneho projektu. Kieslowskému sa to bez problémov podarilo. ()
V jednoho boha věřiti budeš. Krzysztof Kieślowski začal svou filmovou představu křesťanského desatera k etickým úvahám o životě zostra. Hluboké polské katolické kořeny a morální deprese politického určení společnosti tehdejší doby jsou velmi bohaté základy pro vynalézavé uchopení a předložení paralel, souvislostí, kontroverzí i provokací. Vznešené ideály se přímo i nepřímo střetávají se svědomím morálky. Na první díl televizního seriálu Dekalogu lze pohlížet z různých rovin úhlů filozofického přesvědčení. Jde o existenciální žalozpěv, politickou alegorii, reakci na moderní dobu, expresní symbolismus i důkaz sadistické krutosti Boha. Smrt a vláda Thanata jsou zásadním okamžikem k hlubokému zamyšlení o smysluplnosti života a jeho hodnotách. Se zvědavostí se zajímá o víru, sílu rozumu, hloubku citu a důkaz jasného exaktního potvrzení. Racionalita naráží na nevysvětlitelné a vnitřní svět ztrácí pozici bezpečí a bezradně se rozhlíží v nejistotě a nenadále poznané prázdnotě. Jistoty ztratily svůj význam, technologie naráží na své limity, rozumová stránka není schopna pronikat přes hranice dimenze bytí, víra je oporou lidského strachu ze smrti a samoty. Hlavní postavou rozpadu životních hodnot a přesvědčení je Krzysztof (zajímavý Henryk Baranowski), univerzitní profesor a zastánce moderního pokroku a ideolog vědy a technologie. Z náboženského pohledu je jeho odvrácení se od křesťanského boha nemilosrdně potrestáno dle známých starozákonních pravidel. Z existenciálního hlediska nastává úplný rozpad hodnot, osamění v nicotě a úzkostné ticho bez odpovědí. Důležitou postavou je Paweł (pozoruhodný Wojciech Klata), malý Krzysztofův synek, okouzlený přesností vědy a techniky. Bystrost pokládá otázky o charakteru života a snaží se pochopit jednotlivé pojmy. Hlavní ženskou postavou je Irena (sympatická Maja Komorowska), Krzysztofova sestra a Pawlova laskavá teta. Zastupuje křesťanské přesvědčení víry. Život je zkoušen filozofickým zaujetím. Z dalších rolí: mystický odraz lidské pochybnosti i víry, sedící u ohně na kraji jezírka (Artur Barciś), nemocná učitelka angličtiny Ania (Maria Gładkowska), či velmi výkonná šachová hráčka (Agnieszka Brustman). První díl Dekalogu je existenciální rozervaností života a zatracení. Vědecké přesvědčení odmítá iracionalitu víry, nepředvídatelnost a pomíjivost života ničí jistoty a lidská duše se v osamění děsí strachu. Hodnoty ztrácí tvar, vnitřní svět zasáhla marnost. Velmi přesvědčivé vykročení parafráze Desatera. ()
Polskou tvorbu moc nesleduji, ale začínám mít pocit, že je to také chyba. Tak ono se v každé filmografii dá najít něco skvělého. A tenhle rámcově celkem obyčejný příběh, je podán neskutečně emotivně, a to i přesto, že se z vás ty emoce nesnaží ždímat, ale jednoduše je ve vás vytváří tak, jak by je vytvářel život sám. ()
„Ja som Pán, tvoj Boh... nebudeš mať iných bohov predo mnou. Neurobíš si rytinu... Nebudeš sa im klaňať ani im slúžiť” / Pravdepodobne rozvedený profesor Krzysztof, si myslí, že dobre naprogramovaný počítač môže mať vlastný vkus, estetické preferencie, osobnosť. V podstate má doma niektoré veci naprogramované (potenciálny divák ich jednoznačne postrehne) presne tak, aby im uľahčovali život. Áno, čítate správne, momentálne nežije sám, keďže jeho školopovinný syn Paweł, býva spolu s ním v spoločnej domácnosti, t.j. na nemenovanom, waršawskom sídlisku, kedy je zimné počasie akurát tak extrémne mrazivé, že je priam ideálne na korčuľovanie na zamrznutom jazierku, neďaleko ich príbytku... Dokonca i teta Irena, by sa mohla prísť tiež pozrieť, ako mu to vlastne pôjde...? / Hneď v prvej epizóde som maximálne ohúrený, za čo sa môžem vrelo poďakovať najmä spoľahlivému "Kyseľovi", ktorý si napísal zimomriavkový scenár spoločne s advokátom Krzysztofom Piesiewiczom, zároveň sa poskytlo i naprosto vhodné obsadenie. Henryk Baranowski, Wojciech Klata, ktorých ešte doplnila i Maja Komorowska. Brilantná kamera Wiesława Zdorta a chirurgický strih, sú len tými, povestnými čerešničkami na torte, na ktorých som si mimoriadne pochutnával. Mimochodom, by som pre malú zaujímavosť mohol doplniť aj to, že na každej epizóde sa vystriedal iný kameraman, no okrem epizód III a IX, čo ešte väčšmi vzbudzuje moje nemalé očakávania. Pevne verím, že ak to takýmto spôsobom (štýlom) bude pokračovať i naďalej, tak sa mám veru určite na čo tešiť! Len aby som to nezakríkol. ()
Na začátku velkolepého románu Mistr a Markétka se v moskevském parku sejdou dva komunisté a cizinec (který je ve skutečnosti ďábel). Ďábel se s oběma pány dá do řeči a zjistí, že ani jeden nevěří v Boha. Je poměrně překvapený, ale má samozřejmě radost. Pak se jich zeptá, kdo tedy podle nich řídí lidský život a běh světa. Jeden z nich mu řekne, že samozřejmě sám člověk. Ďábel se zamyslí a opáčí, že přece k tomu, abychom mohli něco řídit, potřebujeme plán. A člověk nedokáže sestavit plán ani na tak směšnou dobu, jakou je třeba tisíc let. Ba co víc, nedokáže zaručit ani vlastní zítřek. Poté pošťouchne jednoho z mužů, aby si uvědomil, že ani on neví co bude dělat dnes večer. Ten mu odvětí, že to ví naprosto přesně – půjde předsedat na schůzi. Avšak ďábel mu řekne, že nikoli. Že dnes večer přijde o hlavu, neboť Annuška už rozlila olej. Muž samozřejmě považuje cizince za blázna, ale když večer spěchá po ulici, uklouzne na oleji, který tam rozlila spěchající mladá žena a rozjetá tramvaj mu usekne hlavu... No, a o tomhle je vlastně i první díl Dekalogu. Život je nepředvídatelný. Je to spletitý labyrint plný překvapujících zákrutů a slepých uliček. Jednou je to rakovina, podruhé rozvod, jindy smrt v rodině. A opravdu moudrý člověk je ten, který věčně hledá, tápe a pochybuje. Pochybuje o své moci a je vděčný za každý dar osudu a jedná s ním jako s věcí pomíjivou – je vděčný za zdraví, lásku, milované. Tyhle věci totiž nejsou samozřejmostí. Bohužel hodně často si svojí malost uvědomíme až při ztrátě. Smutný je pak pohled na někoho, kdo si myslí, že vše leží jen v jeho rukou a kdo věří v konstantnost současného bytí, jakoby všechno na světě mělo dojít změny, jen ne jeho život či jeho štěstí. Takový člověk bude dříve nebo později svědkem prudké změny počasí a poryvu větru, který převrátí a potopí všechny jeho směšné představy o vlastní síle nebo vědění. A pak se jeho život, o němž si myslel, že je tak pevný a nezlomný, rozsype jako ten příslovečný domeček z karet. ()
Reklama