Dekalóg
Dekalog, jeden
Obsahy(1)
Na první přikázání V jednoho Boha věřiti budeš hledá návaznost příběh o vysokoškolském pedagogovi - matematikovi (Henryk Baranowski), jehož víru v exaktní vědy otřesou události, k nimž dojde poté, co synka (Wojciech Klata) předčasně obdaruje vánočním dárkem, bruslemi. Důležitou roli hraje ve vyprávění otcova nábožensky založená sestra (Maja Komorowska), která se společně s nimi zapojuje do bohatého přediva vztahů, jež jsou pro Dekalog příznačné. Jednotlivé postavy se v tomto cyklu setkávají nebo v druhém plánu filmového obrazu míjejí, přičemž každý díl natáčí Kieślowski s jiným kameramanem. I to přispívá k jejich emocionální proměnlivosti, potřebné u tak rozsáhlého projektu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (52)
Formálně dokonalý Kieslowski, dokonce na jasně náboženské téma s úžasnými, dechberoucími sekvencemi dialogů a symboliky. Přesto na mne - tak jako vždy u Kieslowského - film celkově působí téměř jako dílo skeptické, dvojznačné a bez naděje. Podobně jako "Lurdy" J. Hausnerové, ty se mi však zdají lepší tím, že jsou pojaty v krajně dokumentárním stylu, jakoby bez autorova vnějšího vlivu. Vlastně záleží na divákovi, jak příběh interpretuje, ať již jako věřící nebo jako ateista. U Kieslowského je však více umělecké invence a symboliky, proto mu přičítám větší odpovědnost za celkové vyznění a pointu. Škoda, že pětistupňové hodnocení neumožňuje odlišit nuance, prvnímu dílu Kieslowského Desatera bych dal něco mezi 4-5 hvězdičkami. ()
„Ja som Pán, tvoj Boh... nebudeš mať iných bohov predo mnou. Neurobíš si rytinu... Nebudeš sa im klaňať ani im slúžiť” / Pravdepodobne rozvedený profesor Krzysztof, si myslí, že dobre naprogramovaný počítač môže mať vlastný vkus, estetické preferencie, osobnosť. V podstate má doma niektoré veci naprogramované (potenciálny divák ich jednoznačne postrehne) presne tak, aby im uľahčovali život. Áno, čítate správne, momentálne nežije sám, keďže jeho školopovinný syn Paweł, býva spolu s ním v spoločnej domácnosti, t.j. na nemenovanom, waršawskom sídlisku, kedy je zimné počasie akurát tak extrémne mrazivé, že je priam ideálne na korčuľovanie na zamrznutom jazierku, neďaleko ich príbytku... Dokonca i teta Irena, by sa mohla prísť tiež pozrieť, ako mu to vlastne pôjde...? / Hneď v prvej epizóde som maximálne ohúrený, za čo sa môžem vrelo poďakovať najmä spoľahlivému "Kyseľovi", ktorý si napísal zimomriavkový scenár spoločne s advokátom Krzysztofom Piesiewiczom, zároveň sa poskytlo i naprosto vhodné obsadenie. Henryk Baranowski, Wojciech Klata, ktorých ešte doplnila i Maja Komorowska. Brilantná kamera Wiesława Zdorta a chirurgický strih, sú len tými, povestnými čerešničkami na torte, na ktorých som si mimoriadne pochutnával. Mimochodom, by som pre malú zaujímavosť mohol doplniť aj to, že na každej epizóde sa vystriedal iný kameraman, no okrem epizód III a IX, čo ešte väčšmi vzbudzuje moje nemalé očakávania. Pevne verím, že ak to takýmto spôsobom (štýlom) bude pokračovať i naďalej, tak sa mám veru určite na čo tešiť! Len aby som to nezakríkol. ()
… aneb víra a věda. Kieślowski podává své moderní podobenství s odzbrojující prostotou a hlubokým vhledem v duševní dění jeho postav (mimochodem skvěle sehraných). Závěr dojímá a skličuje a se slzami přirozeně klade na váhu i víru každého z nás, byť i malověrnou. Strašlivý otřes, jakkoliv předvídatelný, se musí hluboce dotknout jednoho každého a se zákonitou paradoxností ovšem vyvolává pochyby nad odsvědčenou tragédií: co se vlastně událo – a jakým právem? Těmito otázkami se ovšem celé vyprávění, naplněné mirakulózními symboly, vymyká jednoznačnému výkladu a zázračnost pozemského dění se zvrací v jakousi záludnou prvotní mlhovinu, z které si nakonec ten svůj svět může vytvořit každý. Kárá zde Bůh, který je Láskou, scientologa smrtí jeho syna, nebo zde exploduje jeho vlastní – racionální – sebejistota, která vzhledem k nespočitatelnému světu neobstojí? Tím se také film záměrně vymyká didaktickému, věroučnému žánru, proti němuž v zásadě nic nemám… O moralitu zde totiž vůbec nejde – na rozdíl od otázek, od otázek po kauzalitě lidského života a po povaze vlastních reakcí na to smutné divadlo pro anděly… Film tak diváka uvádí přímo do dějiště, přenáší ho na sídlištní jezírko, jímž je přeci život každého z nás, nepředvídatelný a nejistý, staví ho před oltář rozestavěného kostela a vyzývá k odpovědi. Domnívám se – ve vší pokoře – že svržení svící je menším hříchem než lhostejné minutí svatostánku, protože je cestou – jistěže krkolomnou (ale je jiná vůbec možná? nadto v této situaci), ale životadárnou. Odvážné poselství. ()
Podle které jiné poučky, než právě té první, mohl vzniknout nejrozporuplnější díl celého Dekalogu? Zatímco povahy a motivace zdejších postav jsou naprosto reálné, je to právě lidská omezenost, na kterou naráží pointa. Ta totiž hned v úvodu dává najevo, že jediný možný přístup k Dekalogu pro nevěřícího člověka je skrz vcítění se do spiritualizmu, který pak těm dalším, i bez složitých interpretací v realitě zakotveným přikázáním přidává odér povýšeného mravního kázání. Nicméně stejně dobře předznamenávají studené tóny ducha zbytku cyklu a samotným provedením je to právě tento první díl, který je z něj asi nejdojemnější. ()
Chtěl bych trošku netradičně pochválit oficiální text distributora, který na pár řádcích nastínil děj i obsáhl kompletní filosofii prvního dílu. Nečekal jsem, že budu takovým způsobem nadšen. Téma tohoto dílu mi bylo nesmírně blízké. Nastíněnými myšlenkami skoro jako by mi hovořil z duše. Nastíněnými proto, protože je zde zkrátka více otázek než odpovědí. Snímek se opravdu zaobírá výhradně podstatnými věcmi. Dialogy jsou vybroušené k naprosté dokonalosti a z herců srší sympatie. Příběh se nese ve velice ponuré atmosféře a je dovršen opravdu emotivním finálem. Neodpustím si malou poznámečku k mnoha zdejším komentátorům, kteří nabyli, dle mého odborného názoru, poměrně chybného přesvědčení, kvůli kterému hodnotí hůře než by mohli a troufnu si dokonce napsat, že i hůře než by měli. Nemyslím si, že byl hlavní hrdina představitelem jakéhosi ateisty. Dle mého úsudku to byl člověk, který reprezentoval právě nedodržení prvního přikázání - tedy věřil ve více "bohů". Kromě toho křesťanského, který mu byl nucen v dětství maminkou a tatínkem, věřil i v exaktní vědy. Ve filmu je přeci hromada indicií. Chce se to pořádně koukat. Evidentní je zejména finále. Ukažte mi člověka, který po smrti milovaného najde cestu k Bohu? Řekl bych, že takový člověk ji právě obvykle ztratí. (A vydá se třebas poškodit nejbližší kostelík.) Mimo jiné také příjemná lekce polštiny. Jsem si jistý, že po desátém dílu budu hovořit plynule. Těším se na další díl. ()
Reklama