Dekalóg
Dekalog, dwa
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Krystyna Janda, Aleksander Bardini, Olgierd Łukaszewicz, Artur Barciś, Piotr Siejka, Maciej Szary, Krzysztof Kumor, Jerzy FedorowiczObsahy(1)
Proti druhému přikázání Nevezmeš jméno boží nadarmo se postaví židovský lékař (Aleksander Bardini), když ujišťuje manželku (Krystyna Jandová) o beznadějnosti stavu jejího muže (Olgierd Lukaszewicz). Jako člověk, který za války přišel o rodinu, se nemůže smířit s pomyšlením, že by žena šla na potrat. Dorota, povoláním houslistka, otěhotněla s milencem, a proto si stanovila podmínku: dítě si ponechá jen v případě manželovy smrti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (39)
Formálně dokonalé: odlidštěné prostředí nemocnice, židovský herec Bardini jako nepříjemný lékař - jedovatý dědek, Krystyna Jandová jako žena - umělkyně, která podváděla svého manžela. Přesto, že Kieslowski byl považován za katolíka - působí příběh i pointa spíše depresivně. Podle mého názoru by se dal tento díl v souvislosti se zamýšleným potratem (interrupcí) označit též jako díl V. (Nezabiješ!). Oproti prvnímu dílu tento na pět hvězdiček nedosahuje. ()
Pomalejší a náročnější na sledování než první přikázání, ale ne tak úderné a propracované jak mohlo být. Ale možná se na mých dojmech podílí fakt, že vůbec nemám rád prostředí nemocnic. Na čtvrtou hvězdu to ale stále je, protože Kieslowski umí psát scénáře a dokonale vést herce, takže je schopný svým talentem vykompenzovat mnohé. Tohle vlastně taky nemělo větších chyb, až na tu, že to ve mě v závěru moc nezanechalo. Slabé 4* ()
Prilis vela duchovna, malo svetskych radosti. Vdaka ze sa zrodilo nieco ako osvietenstvo /konat bezbozne dobro, to ma sialene bavi/. Jo, keby nebolo osvietenstva, tak nabozenstvo /prevladali krestanske smery hlavne v Europe/ by vladlo doteraz a doteraz by sa nerozvijala moja milovana egyptologia, asyriologia a chetitologia. K filmu : prilis vela duchovna : 35 % ()
Tak komu pověsíme na krk mrtvého králíka! Kieślowski zde zhušťuje děje do symbolů, z nich konstruuje schémata, která - jako v životě - nikdy nemají úplnou platnost. Nakonec se vše vyvine přirozeně nepřirozeně a zákonitě bez zákona. Příznakové schéma: 1. Doktor se bojí o svůj kaktus, lže, ale nepatří mu mrtvý králík; 2. Andrzej Geller vidí vodu na stropě a zdech (symbol zkázy), ale potom včelu, jak se pomocí lžičky dostává ze sklenice s nápojem. 3. Dorota brutálně ničí fikus a s rozkoší odsouvá sklenici ze stolu až padne na zem a roztříští se. Z toho je ovšem možno poskládat nekonečně mnoho příběhů - buďme tedy vděčni za tento jediný. ()
Při sledování tohoto dílu si uvědomíte, že to není prostředí, které nutně působí negativně, ale že to jsou lidé, kteří v něm pracují, kteří jím procházejí. Jako kdyby žádná z postav, které zde jsou, v sobě už neměla radost, jako kdyby v každé něco více umíralo, než žilo, což je v kontrastu s tím, že hlavní hrdinka je těhotná. Opět silné a nepříjemně depresivní. ()
Reklama