Symetrie

Dokonalá ukázka toho, že i vězeňské drama se dá natočit jako civilní, skromný snímek bez brutálních, explicitních a silně realistických scén násilí. Symetrie není žádné syrové a mrazivé drama, jež by Vás dokázalo šokovat, zaměřuje se především na psychologii hlavního hrdiny (velký sympaťák, připomínal mi Vallo Kirse z Klass:) a jak se vyrovnává s nespravedlivostí, špinavostí a lhostejností zákona. Také na to, jak postupně pobyt za mřížemi začíná měnit jeho plachou a introvertní povahu. Charaktery jeho spoluvězňů jsou ztvárněny rovněž excelentně. Nejvíce se mi líbil Borys Szyc (který mi zase připomínal nějaký mix Roberta Englunda a Jürgena Vogela:) a Andrzej Chyra. Podmanivá hudba Michała Lorence. Nejsilnějším momentem je pro mě závěrečná scéna (následující po jistém činu vůči pedofilnímu spoluvězni), kdy Lukáše přijde navštívit matka, přes sklo s ním hovoří a Lukáš má zcela nepřítomný pohled a poté bez rozloučení odchází pryč. Film má tak vlastně otevřený konec, ale zároveň ukazuje to, jak člověka takové místo a lidé v něm můžou zcela proměnit a vzít mu i poslední zbytky osobnosti, kterou předtím byl. (22.02.2012)

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické. (14.06.2011)

V subžánru vězeňských dramat je Symetrie dost originálním filmem. Režisér Konrad Niewolski nevsází na akci a coby scénárista se zaměřuje především na z psychologického hlediska velmi zajímavý přerod hlavního hrdiny. Je to takové Raskolnikovské tázání se, ovšem bez onoho drtivého dopadu osudovosti viny, a jako téma tak ne úplně blízké polskému národnímu charakteru - ztráta svobody je vykoupena aktivním odporem, který překračuje dokonce i rámec desatera božích přikázání. Motiv symetrie z názvu filmu dosahovaný posunem těžiště spravedlnosti trestu a vyvážením nespravedlivého odsouzení (respektive uvěznění) převzetím spravedlnosti do vlastních rukou je velmi palčivá a kontroverzní otázka, zvláště když jde v konečném důsledku o spravedlnost úplně jiného člověka. Je to ovšem otázka legitimní. Je třeba se ptát na celou řadu věcí. Silný, byť hodně pozvolna se rozjíždějící film, jehož atmosféru dělá především úžasná hudba a ten gradující konec. V kontextu polské kinematografie se nelze vyhnout srovnání s podobně laděným Krátkým filmem o zabíjení Krzysztofa Kieslowskiho, oba totiž svým způsobem analyzují podobné fenomény. (14.06.2011)

Zaujímavá väzenská dráma od Poliakov, kde sledujeme nováčika odsúdeného omylom. Známa hláška z väzenských filmov, kde sú všetci nevinní, ide trochu bokom, pretože tento chlapík je skutočne nevinný. Herecké výkony poniektorých hercov nie sú stopercentne presvedčivé a miestami kríva i logika. Keď si po pár dňoch ide Lukáš hodiť „mašľu“, tak sa mi na chvíľu zastavil rozum. Psychicky neuniesol pár krivých pohľadov a to, že musel pratať a zametať izbu? Veď ešte ani nedostal po hube...Na vojne som zažil 10x väčší šikan a na samovraždu som nepomyslel ( i keď mimochodom, jeden to skúsil). Prvá polovica filmu je skôr priemerná, ale mňa i priemerné filmy z väzenského prostredia dokážu upútať. S príchodom pedofila na izbu väzňov, ktorej sme celý čas svedkami, film naberá druhý dych a celkovo záver hodnotím ako veľmi vydarený. Pedofili, majte sa na pozore...Slabšie štyri. 70%. (20.03.2012)

,,SVĚT NEMÁ SMYSL. MUSÍŠ MU HO NAJÍT SÁM. A POLOŽIT OBĚŤ. NA LÍTOST TU NENÍ MÍSTO....“ /// Lukáš byl zatčenej. Za loupež. Babička ukázala na něj (,,To je on. Číslo 2!“). Furt mele, že je nevinnej (ale to byl Kristus Pán taky, víme) a šup a je v lochu. Moc krásný vězení. A ta atmosféra v cele. Realistickej příběh, uvěřitelný tváře, kriminálnickej slang, prostředí, kde slabší kusy (a loliťáci) vodpadaj a dokonce flashback, kterak univerzitní profesor za katr přišel. Zákony kriminálu ve vlastně optimistickým příběhu. Nejde tu vo utrpení mladého Lukáše, ale o úžasnou proměnu osobnosti člověka ze světa, ve kterým člověk, - když není úplnej debil a je schopnej dodržovat jistou SYMETRII - může v pohodě přežít. Jestli se chystáte na pár let ,,do zahraničí“, tak si spolu s tím dánským naštudujte i tohle. Něco by se vám mohlo šiknout (a je to lepší než furt vobjednávat indulonu…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) David Rath mě požádal o film na večer. 2.) Říkaj mi ,,loliťák“ a před barákem mi zastavilo auto plný fízlů. 3.) Zjistím, že kriminál nemusí bejt plnej fašistickejch smažek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2012)