Samotári

Co se mi vybaví, když si s odstupem času na Samotáře vzpomenu? Především asi zhulený Macháček, který hraje svou nevěrohodnou roli naprosto věrohodně a přirozeně, rozcuchaný Trojan sápající se po bejvalce Jitce Schneiderové, Němec s Maciuchovou při večeři uprostřed japonských turistů, Rašilov s Mitevskou čekající na přílet UFO...... A to všechno navíc v tak zábavném a neotřelém balení a podpořené bezchybně vybranou muzikou, že v hitparádě českých porevolučních filmů si řekl David Ondříček tímto dílem o hodně vysokou pozici. A na druhé shlédnutí to může být ještě mnohem lepší :-) 4 a 1/2* (15.07.2013)

Umělá hmota. Je lehká, ohebná, univerzálně využitelná; vystavena žáru smrdí a kroutí se. Lepší je tenhle film nekonfrontovat se skutečností a brát ho jako soubor zelenkovských gagů, protože všelijaké ty řečičky o generačních výpovědi a kdesi cosi... Nevím, možná žiju v jiném světě. Ale Samotáři mi připadali jako kulisový konstrukt, kde je to hulení až do zblbnutí vlastně docela zábavná věc, kde jsou všichni mladí, krásní, umělohmotní. I ta samota je něco, co naši mladí a neklidní hrdinové podstupují z nudy, pouze jako další zábavný experiment ve sterilním papundeklovém světě. Vrcholem je pak Jiří Macháček, který je na první ťuknutí opravdu srandovní, ale když jsem film zkoušel znovu, začal mi jeho "vyčazený pohodář" totálně lézt krkem. A to už vůbec nemluvím o některých dialozích, které jsou tak očividně "vtipné", až mě připravují o duševní klid. To už snad ani není film, to je exhibicionismus. K životnějším patří rozhodně linie se skvěle sehraným ztroskotancem Ivana Trojana a několik dobrých a tak trochu mrazivých point (scéna s Japonci)... (28.01.2004)

Hanka s Petrem se narodili jeden pro druhého, ale zatím si tím nejsou zcela jistí. Než na to přijdou, tak se budou muset rozejít kvůli voyerovi lidských neštěstí Robertovi, zdeptat pyromanského neurochirurga s instalatérskými sklony Ondřeje, čekat s bodyshotovou barmankou Vesnou na UFO a hlavně si užívat pohodově zhulenou linii života s mírně zapomnětlivým stěhovákem Jakubem. A Japonci mohou být kdekoliv. (04.11.2009)

Další film, u kterého mi chybí koment, to je divný...? Každopádně jde o jeden z těch zlomových, i když po Knoflíkářích už ne překvapivých, filmů, které zasáhly celou republiku. Nás, myslím pamětníky, tím, jak otevřel téma hulení, vztahová promiskuita, magoření a směšnost pravidelné práce, ty předtím tím, jak jim ukázal, jak a čím žije minimálně část jejich budoucnosti, a smrádky, co v době premiéry ješte kadili do pampersu tím, jak jim dnes ukazuje, že i fotr balil špeky:-)))) (14.01.2011)

Dohánění zásadních filmových restů, díl 856.tý, Samotáři. Tak teda... Fakt jsem se docela dlouho těšil, jak to v komentáři zaslouženě sejmu jako další českej přehajpovanej průměr typu Pelíšky. Jenomže skutek utek. Perfektně vypointovaný komediální finále nakonec zaútočí s odzbrojující sebejistotou, načež Ondříčkův jinak "docela divnej film" povyšuje na mrazivě promyšlenou satiru společnosti. Asi nejvíc častokrát zamrzej ty nerealistický dialogy a scénky - komedie nekomedie, tady podobný šplhání do situačních extrémů bolí. (26.10.2014)