Samotári

Spousta povedených gagů, hlášek a vtipných mikroscének. Celkově to na mě však působilo křečovitě. V touze po maximu (možná světovosti) se v dlouhých pasážích vytrácí přirozenost a plynulost vyprávění. Macháček a Trojan jsou samozřejmě výteční, ale mnozí jiné zase ne, prostě je to nějaké nekompaktní, rozbité. (06.05.2012)

Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. (23.02.2013)

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Pfú, tak neviem či to bude tými 18. rokmi oneskorenia, ale skôr asi nie. Vidím to ako komicko-absurdnú mozaiku životov zopár ľudí, ktorá sa pohybuje v kruhu. Za mňa asi tak všetko. Ten kult som tam nenašla, hlášky už som počula aj lepšie. Samotná prítomnosť huliča, ktorý je permanentne mimo, už dnes nikoho nedojme k slzám smiechu ani k obdivu. Alebo áno? Nuž, možno nie som cieľovka. Najviac na celom filme ma bavilo počúvať Vesninu lámanú češtinu. (18.06.2018)

Jeden z toho mála co u nás vzniklo v novém tisíciletí a rozhodně to stálo za to. Černá komedie o tom jak to v životě chodí a bohůžel už se něco rozjetého jen tak zastavit nedá. U autorů je hodně znát způsob vyprávění děje a to se snažili využít i v jejich další celkem úspěšném filmu Jedna ruka netleská, který je s tímto celkem dost podobný. Akorát rozdíl v obouch filmech je ten, že tento autoři dotáhli až do samého konce a očekávaný konec celkem originálně završili. Mimo to opravdu velice zajímavě překvapil Jiří Macháček, který si se ztroskotaně zhulenou postavou dokázal velmi originálně pohrát. --- Zvoní Vám mobil proč ho nevezmete? – Já přece nemám mobil (12.10.2006)