Sny žen

Sny žen jsou cyničtější filmovou anekdotou pod taktovkou intimního existencialisty Ingmara Bergmana. Švédský filmový tvůrce je jízlivý k přízemnosti, slabosti, chtíči a sobectví světa mužů, a je sarkastický k naivní romantice a niternému zasnění světa žen, Éros dodává do běhu událostí erotizující jiskření s žádostivostí a pokušením, a realita zatím připravuje nemilosrdná vystřízlivění z iluze a dívčího snění. Bergman je rozverný, je šarmantní i uštěpačný zároveň, slova spáří divoké reje, láska jest chvění podbřišku a paličatá zaslepenost nedočkavé víry. První obětí jisté terapie cynických hrátek představy lásky je Susanne (vynikající Eva Dahlbeck), majitelka modelingové agentury s osamělým vnitřním světem a prchavou nadějí v osudovost lásky a úděl dokonalého naplnění. Ale jak už to bývá ve chvílích střetnutí reality s romantickým chvěním při vrcholu očekávání, probuzení nemůže být pro intimitu rozporuplnější. Druhou obětí léčby cynické hříčky romantického okouzlení je Doris (pozoruhodná Harriet Andersson), nejvytíženější modelka Susanniny agentury v náhlém okouzlení bohatých možností dívčích romantických představ. Bezprostřednost při prožitku je sice odzbrojující, ale konflikt reality s iluzí je hned přímo za rohem. Hlavní mužskou postavou je Otto Sönderby (skvělý Gunnar Björnstrand), stárnoucí konzul se svým osamělým vnitřním světem, který ho nutí k velkolepým tahům štětce při dokonalé stavbě romantické představy. Luxus je vykoupením z vlastního strachu i selhávání. Významnou postavou je Henrik Lobelius (zajímavý Ulf Palme), Susannin milenec se závazky. Pocit svobodného života je lákavou vidinou, ale pohodlí současnosti bytí je nepřekonatelnou překážkou vlastnímu slabošství. Výraznou postavou je tu Marta Lobelius (zajímavá Inga Landgré), Henrikova manželka, s trpělivou věcností vyčkává na důstojné dořešení avantýry. A k výraznějším patří také Marianne (velmi zajímavá Kerstin Hedeby), konzulova dceruška ve vzájemném odcizení i neustálém koloběhu klání a střetů nenávisti, pocitu zrady a osočování. Z dalších rolí: Dorisin mladý a již nedočkavý snoubenec Palle Palt (Sven Lindberg), spolumajitel Susanniny agentury Magnus (Benkt-Åke Benktsson), zkušenější fotograf Ferdinand Sundström (Ludde Gentzel), výmluvný klenotník Barse (Tord Stål), majitelka módního studia, paní Arén (Naima Wifstrand), či průvodce okouzlení a her zábavního parku Månsson (Richard Mattsson). Sny žen jsou krutější filmovou anekdotou s nesmlouvavějším cynismem intimního existencialismu. Bergman je šarmantní i přes úzkost reality, toho otrlého hrobníka lidské nevinnosti v očekávání nesmrtelné velikosti života. Černý humor tak, jak má být. (28.02.2021)

Ďalší dobrý Bergman. Paradoxne, v jeho najtemnejšom období, kedy dokonca uvažoval o samovražde, vznikajú dva filmy so značne pozitívnym vyznením - a teda okrem filmu Sny žien aj slávnejšie Úsmevy letnej noci. Sny žien však už nekoketujú s komédiou ani neobsahujú humorne ladené dialógy medzi mužskou a ženskou zložkou, čo však zostáva je klasický Bergman s jeho vzťahovými konfrontáciami a svetlejší záver, ktorý mení celkové vyznenie inak melancholicky ladeného filmu. Filmu sa nedostáva dostatok pozornosti možno preto, že ide o posledný "starosvetský" Bergmanov film, ktorý svoje prvotné obdobie zavŕšil spomínanými Úsmevmi letnej noci v rovnakom roku. Jeho ďalší film Siedma pečať, natočený o dva roky neskôr, posúva Bergmana v očiach náročného diváka o úroveň vyššie a v 60. rokoch už Bergman vystupuje ako intelektuálne náročný autor ťaživých drám s atmosférou nasiaknutou severským chladom. Každopádne film Sny žien si zaslúži svoju pozornosť a napriek tomu, že nepredstavuje žiadny významnejší míľnik v režisérovej filmografii, drží si kvalitu a nijak nekríva v konkurencii starších Bergmanoviek. (16.09.2018)

Lehce vystavěné vyprávění o deziluzi dvou žen, mladé naivní modelky Doris a její šéfové Susanne. Obě se během služební cesty do Göteborgu dostávají do křížku se svými sny a představami o mužích a štěstí. Bergman s výjimkou několika velmi dusivých scén volí spíše lehkou až komediální perspektivu, s myšlenkami pracuje lehce, jednotlivé epizodky pěkně pointuje, ale přesto mě nedokázal příliš vtáhnout do světa obou hrdinek. Možná mi byla na obtíž úmyslně naivní a povrchní stylizace... Možná mi prostě nesedla celková nálada filmu. Každopádně Sny žen považuji za slabší kousek z mistrovy filmografie. (29.10.2008)

Taká ľahšia Bergmanova dráma o konflikte romantických snov s neúprosnou realitou, snové vlny dvoch žien sa tu rozbíjajú na skalách reality. Herecké výkony dvoch hlavných ženských predstaviteliek sú vynikajúce. Eva Dahlbeck ako skúsenejšia žena Susanne, ktorá sa ale nedokáže vzdať svojich romantických predstáv, naproti tomu Harriet Andersson ako mladá a naivná Doris, ktorá pôsobí tak trochu ako veľké, rozmaznané dieťa. Predovšetkým Harriet Andersson ma svojim výkonom očarila, navyše mi v tomto filme vzhľadovo dosť silne pripomínala Audrey Hepburn (žeby inšpirácia Prázdninami v Ríme?). Hoci je to, ako je u Bergmana obvyklé, hĺbavé dielo, s výborným vykreslením vzťahov, nezaujalo ma to až tak ako jeho iné diela a v rámci jeho  tvorby ho považujem za slabšie. Samozrejme, je to veľmi relatívne, čo by iní, menej schopní režiséri, za takýto film dali. (29.09.2021)

3.5 Prvních 46 min. je na poměry Bergmana bezesporu, nejpohodovějších a nejklidnějších, co se týče jeho období 46-56. Sice jsem se vcelku brzy dočkal emocionálního výbuchu mezi Doris (Anderssonová zde v podstatě hraje nepřiznanou sestru Moniky a to myslím celý děj) a jejím snoubencem, což byl klasický Bergman jak ho znám, ale lehce přes půl filmu, se jede ve stylu pohoda...jazz. Pobavila návštěva lunaparku. Když se Doris díky mému TOP herci zpozdí na focení a je Susannou vyhozena, pokr. linka s ní a panem konzulem, který bude za 2 roky panoš v mém úplnějc 1.Bergmanovi a která ke konci obsahuje absolutní lahůdku, ze kteréhožto segmentu bych okamžitě udělal celý film. Jedná se samoz. o příchod konzulovy dcery, která z dialogového hlediska nemá chybu a jest zakončena 1 z Bergmanových klasik...dvojitou fackou, kterou obdrží poněkud a právem, přequapená Doris. Po porodu konzulovy dcery, jeho manželka zešílela a od té doby je v blázinci, protože je přesvědčena, že porodila vlčí dítě, na což je samoz. i narážka v dialogu mezi otcem a dcerou. A  i když se mi nelíbilo, jak konzul slovně poté vyprovodil Doris ze svého domu, vlastně se není co diviti, když si uvědomím, že v čb Bergman éře hrál Bjornstrand často ambivalentní postavy. Nechci říci vyloženě záporné. Pak se přesuneme k její šéfové Susanne, která je opravdu velmi silně zamilována do jistého ženatého Henrika, se kterým měla roční vztah. V 1 chvíli už to nevydrží a Henrikovi zavolá. On nejprve odmítá setkání ale po chvíli...souhlasí. Setkají se v hotelu, kde je ubytována Susanne i s Doris a co se stane dál, zkušený Bergmanovec ale i divák, odhadne. Co je ale důvod proč to píši je, že byť zajímavá je tato část, to právé pošušňání se dostaví až s příchodem jeho manželky, kterou hraje letos v srpnu již 95!letá Inga Landgré, která hrála již v Bergmanově debutu Krize a stejně tak i manželku rytíře Blocka. Její 4min. monolog je to, co u mě dělá Bergmana Bergmanem (předtím je to samoz. konzul a dcera) včetně dalších prvků, které jsou tu ovšem zastoupeny v menší míře, než je u něj obvyklé. Což z toho filmu činí jeden z těch slabších Bergmanů, ale díky těm několika silným scénám, s příklonem ke 4, nemám problém. (16.05.2022)