Nahota na prodej

Keď spevák Lou Fanánek Hagen pôsobil v kapele Hagen Baden, tak spolu s Leonou Machálkovou naspieval song "Červi v kině" (Černý svině). Mal byť súčasťou soundtracku ku snímku "Nahota na prodej". Tvorcovia tohto snímku sa však zľakli tak radikálneho textu a použili iba inštrumentálnu verziu. Čo je veľká škoda, pretože narozdiel od samotného filmu je Fanánkov text fakt dobrý. "Žereme psy a nemáme vsi. Zničený domy, do Indie s Romy! Psal vo nás K.H. Mácha, nezničil Emil Hácha. Divnej národ, na práci marod, jen národ sobě, přes držku tobě, úctu až v hrobě, gádža tě doběh! Než husy pást, je lepší je krást a nebo krást a až po tom pást. Na parkovišti u Rudný, skini budou nerudný. Naftový bloky nacpat do stoky, na účty storno a natočit porno, na vokno svastiku, do hrdla mastiku. A z holý hlavy potoky lávy, hrdosti, mladosti, čechosti, jakosti a tyčí na kosti. Jsou tady jen hosti! Čechy Čechům..." * (17.04.2018)

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)

"Stap, ju fakers! Co to děláte s máj biznis pártner?" Frajerský Vaculík si zapaľuje jednu od druhej, Krampol rozdáva kopačky á la Norris a cigoši mrdajú do výfukov. Nesmie chýbať záverečný masaker ako vystrihnutý z amerického video-béčka: samopaly, litre krvi, granáty. To ma poser. Porevolučná debilita jak hrom. (06.07.2011)

Mé hodnocení sice zcela neodpovídá kvalitě díla, ale na druhou stranu, vypovídá nějaký porevoluční film lépe o době svého vzniku, o té vyšinutosti, do které se celkově naše společnost přechodně dostala? A nejde ani tak o notně nadsazený a žánrově posunutý obsah, ale především o samotný přístup autorů k problematice. Film má sice své nepopíratelné vzory, na druhou stranu je sympatická snaha vyjádřit se k otázkám dne, nesnažit se o světovost, když síly tvůrců evidentně nestačily. Jako béčkový film se všemi náležitostmi lze Nahotu přijmout - navíc ji neschází dynamika, její naivita přispívá k zábavnosti, nevídaný zápal drží film při životě. Přidanou hodnotou je určitě dobový odstup, jimž film jen získává na zajímavosti až neuvěřitelnosti. Nedivím se, že se televize zdráhají Nahotu odvysílat - je to ve všech stránkách naprosto nekorektní film - ve vztahu k romské menšině, v morálním nastavení hlavních figur, sadistickému řešení situací. To co v divokých devadesátkách hravě prošlo by v dnešní citlivé době způsobilo určitě vlnu nesouhlasu. V dějinách našeho filmu Nahota má své nepopíratelné a neopakovatelné místo, už proto ji přímo nezatracuji. Když navíc srovnám utrpení u Fialek, Soukupovských a sobotovských výplodů dobové kinematografie, tak tohle je přece jen pro mě vyšší liga. (16.04.2011)

Je to už šestý semestr co se dvořím Aněz, půvabné medičce z lékařské fakulty Masarykovi univerzity. Během této doby náš vztah nikdy nedospěl k žhavému erotismu. Aněz je křehká blondýna s oduševnělou horní polovinou obličeje a ručně šitou pestrobarevnou květinovou rouškou. Vždy měla jen samá áčka, já céčka a co by chudý student nevlastním sportovní vůz, ale mám jen elektrickou koloběžku značky Xiaomi. Aněz, já tˇa mám rád aj bez peněz!......Abych se v nuceném celibátu ještě trochu více potýral, zkouknu Nahotu na prodej slovutého to rejži Olmera. Slovo Soukup jakoby bizarní zážitky přitahovalo samo od sebe - tak hudba byla děsivá a byl jsem vtažen do divokých devadesátek, rasistické nekorektnosti, americké skoroakčnosti, krampolova polobelmonda a filmové amatérštiny. Sakra to bylo zas jednou eklhaft. Ó Aněéééz. (11.07.2020)