As Good as Poison
Réžia:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (viac)Obsahy(1)
Inženýr Pavel Hnyk je v práci úspěšný, v soukromí však příliš spokojený není. Blíží se mu totiž padesátka a on se nemůže zbavit pocitu, že mu život jaksi proklouzává pod rukama. Nejúčinnější medicínou na takové strasti bývají milostné avantýry, a Pavel si jich také bohatě dopřává. Jeho manželka Alice je povoláním advokátka, ví tedy o takových případech svoje, a protože je to moudrá žena, mlčky je přechází. Jednoho dne se ale na Pavlově pracovišti objeví nová kolegyně - půvabná Slovenka Julie. Přátelský vztah se brzy změní na milostný poměr, a ten postupem času přerůstá v bezhlavou, ničivou vášeň, která nedbá na nic a na nikoho... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (191)
Po letech jsem film viděl znovu a musím uznat, že se jedná o Olmerův téměř nejlepší, i když už tehdy se objevují jeho typické manýry (zbytečná doslovnost, opakující se návodné záběry jako úlitba divákovi.) Zajímavostí by bylo srovnání všech paralel s o rok mladším Doktorem. Byl jsem poměrně překvapen, že kromě hořkého humoru se vyskytuje i ten, u kterého se budete smát hodně nahlas. TO MI NEMŮŽETE UDĚLAT, SOUDRUZI! JÁ INVESTICÍM VŮBEC NEROZUMÍM! PŘESLUHUJI KVŮLI DŮCHODU, JSEM KARDIAK, NEVIDÍM! ()
Okouzlující moc Svěrákova herectví, hlavně mluvenýho projevu, na mě funguje dokonale. Tenhle kousek, společně s předchozím Olmerovým filmem Co je vám, doktore? je absolutní pecka. Dokonalí herci a příběh ze života, líbí se mi i kamera, perfektně sedne hudba, prostě paráda. Je až nepochopitelný, co začal vytvářet pan režisér od druhý poloviny devadesátejch let za hrůzy. ()
"Běžte, běžte... do prdele i z Hnědousama." Takový až nepříjemně smutný film. Částečně tou dobou, částečně věkovým rozpoložením hlavních hrdinů. Vnímám ho jako nedílnou součást, prakticky protiklad Olmerova o rok staršího filmu "Co je vám, doktore?", kdy ten starší je pozitiv a Jako jed negativ v podstatě jedné a té samé věci. Co je vám, doktore je svým způsobem veselý a končí pozitivně, Jako jed je veskrze smutný a končí negativně. Dvě stránky jedné věci. Jinak výborná hudba. ()
Hodina a čtvrt. jen hodina a čtvrt, a má to všechno. Skvělá kamera, hudba, dialogy,.. Pro nezapomenutelné slovní hříčky, kterými Zdeněk Svěrák vyšperkoval dialogy, občas mylně řazeno mezi kometie. "Dyť my ani nežijeme, my tady bez nožů, jen tak živoříme". Zdeněk Svěrák navíc roli doslova prožil. P.S. tenhle film nestárne, po letech snad ještě lepší.. A ta Stivínova "Osudová"... ()
Když starej vůl zblbne, je to tragédie i komedie. K tomu Stivínova úžasná bluesová hudba z celého filmu dojí ony pocity melancholie a zmaru, které na člověka přijdou, když začne být nespokojen s tím, čeho (ne)dosáhl, když vidí, že jeho sny se změnily v denní stereotyp a manželskou knutu. O to horší je pak další pád, když nově probuzené sny jsou opět zašlapány. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (19)
- V závěrečných titulcích není uveden František Řehák (náměstek Hůla). (OHNOTHIMAGEN)
- Režisér Vít Olmer osvětluje, že postavu Pavla Hnyka měl hrát Jiří Menzel, nicméně vedení Barrandova odmítlo spojení Jiří Menzel, Antonín Máša a Vít Olmer. Týden před natáčením dostal Olmer příkaz Jiřího Menzela v hlavní roli nahradit někým jiným. Jiří Menzel sám požádal Zdeňka Svěráka, jestli by roli nepřijal. Na Slovensku se konal konkurz pro film, ale herečka Ivona Krajčovičová byla pro roli Julky Tomčányové jasnou favoritkou a nakonec ji získala. Coby blondýna hrála s černou parukou, aby působila více „ohnivě“. Zdeněk Svěrák se do Krajčovičové skutečně zamiloval, což v závěru natáčení působilo komplikace. (SeanBean)
- Adresa Košice, Tri Hôrky 3, na které Ing. Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) hledá Julku Tomčányovou (Ivona Krajčovičová), skutečně existuje. Nejedná se ale o rodinný domek, nýbrž o panelový dům na sídlišti Luník VI, a tak byla scéna natáčena na jiném místě, pravděpodobně Košicích-Čermeľi. V pozadí si lze přitom všimnout jedoucího vozu visuté lanovky, což je nákladní dvojlanová dráha oběžného systému s odpojitelnými vozíky Bankov - Ťahanovce, která v letech 1951-1995 dopravovala magnezit z dolu do zpracovatelského závodu. Po ukončení těžby byla prohlášena technickou památkou, ale dnes chátrá a její konstrukci postupně rozkrádají zloději kovů. (Martin_L)
Reklama