Co je vám, doktore?

Kdo jiný by měl dost roli nostalgicky naladěného intelektuála než právě Svěrák. Jeho bloudění v panelákové džungli je díky všudypřítomnému oparu socialistické šedi hořkosladkou podívanou. Olmer ukázal odvrácenou stranu 80. let. Rozpadající se mezilidské vztahy, města drtící přírodu a nové technologie, které v komunistickém panoptiku udělaly ještě větší bordel. (17.05.2022)

Tohle mělo všechno. Perfektní mix komedie a drama o nástupu krize středního věku ve víru čím dál více nastupující kybernetiky a snaze tomu všemu nějak uniknout. Když je splín, hlásí se navíc nostalgie, hlavně v časech kdy se Bohouš Burda čím dál více odcizuje emancipované manželce. A tak vzpomíná na dětství a na časy, kdy se sice žilo tvrdě, ale mnohem klidněji. Jak sám říká - moje máma prala v neckách, ale času na nás měla i tak mnohem více než dnes má na mně manželka co pere v pračce. Není naštěstí sám, kdo se v tom chaosu moderního světa, který jiným vyhovuje tak trochu ztratil... Ačkoliv obklopeni lidským pulzujícícm sídlištěm, cítí se tito ztracenci velmi osamělí. Naštěstí Bohouš najde spřízněnou duši, která má pochopení nejen pro jeho povahu, ale i nahlížení na čím dál zmatenější a jemu se vzdalující svět.  --- Musíme si uvědomit v jaké době se film natáčel. Staré, mnohdy několik set let vlhké roubené chaloupky ustupovaly novým chatám nebo šumperákům a jejich modernějším verzím , mnohde se bouraly celé historické čtvrti aby se udělalo místo panelákům. Průmysl vyrábějící často neupotřebitelné a nikde nechtěné věci nehleděl na ekologii a tak u každého závodu nebo i JZD tikala časovaná puma v podobě skládek či kontaminované půdy, nehledě na čmoudy se sírou a popílkem co chrlily na naše lesy komíny fabrik. Zdálo se, že nemůže být hůře a téma ekologie začalo být velmi často zmiňováno už i na stranických schůzích. Pád režimu, alespoň tohle zastavil nicméně nástup kapitalismu a čím dál rychlejší zavádění počítačů a internetu do našich životů nebylo nám myslím jen ku prospěchu. Národ začal hloupnout, konzumovat, bavit se až k smrti. Ačkoliv jsme všichni vzájemně propojeni sociálními sítěmi, e-maily atd... leckdo se cítí osamělejší než dřív. Ne každému totiž vyhovuje (zejména těm starším) místo návštěvy nebo zavolání krátká zpráva přes třeba whatsapp - jak se máš? A tak leckoho dnes včetně mne tak skutečně dokáže vrátit k normálu jen vypnutý mobil, šumící les bez wifiny s nějakou opuštěnou chatkou či jen s oblohou nad korunami smolou vonících borovic. To je ta jediná pravá nabíječka našich z civilizace vyhořelých baterií. Ten únik. Návrat někam zpátky kam jsme patřili, ale z čeho jsme vývojem vpřed vypadli... Nebudu tu lhát, i já se pak zase rád po čase vrátím, dám si horkou vanu a přečtu na mobilu zprávy. Přesto si říkám co by bylo tu možnost vypadnout do přírody nemít ?  Toto téma se ve filmech objevuje zas a znovu, vzpomeňme třeba na Vorlovu Cestu z města i s jejími pokračováními. Dávám za 5 řezů Orient z Vitany. * * * * * (26.06.2022)

Podařený snímek o hledání svého místa ve světě. Zdeněk Svěrák jako stárnoucí idealista hledá svoje místo v „moderní“ společnosti a přetechnizovaném světě, který reprezentuje jeho manželka. Podstoupí rozvod, najde si mladou ženu, která mu je podobná a odstěhuje se na venkov, ale i tam jej nakonec „moderní“ doba dostihne a místo jeho vysněné chaloupky na samotě ho čeká bydlení v „paneláku“. Mírně deprimující, přesto úsměvný pohled na život jednoho obyčejného člověka, milovníka starých časů, a jeho „běžných“ problémů v 80. letech 20. století. (03.12.2006)

Film ze zašlé doby seznamuje s neméně zapomenutým lidský typem. S idealistickým intelektuálem, který i splývá, i přesahuje normalizaci posledních let komunistického režimu. Romantismus je aversem, touha po plném, kořistnictvím nepoznamenaném životě jejím reversem. V typu ctižádostivého chlapce i neméně ambiciózní slečny, která v boji o přepych přináší i ty největší oběti - sebe samu - , jakoby předznamenával polistopadové konzumery. Tento romantismus je křehkou bylinkou se zvlášť odolným kořínkem. I když nikdy nezvítězí, je nevyhubitelný. Takové je poselství nejen protagonistů Hüttnerové, Svěráka a krásné Yvety Krajčovičové, ale i tvůrců filmu. CO nesporně patří do širší špičky "stříbrného" rozmachu české i slovenské filmové tvorby osmdesátých let minulého století. (22.05.2010)

Jedna z dalších Olmerových a Svěrákových komedií, v podstatě "dokumentujícíh" českou společnost 80. let, kdy nevěra a promiskuita jsou již samozřejmostí. Zde manželé: „hodný“ idealista Svěrák a „zlá“ Hüttnerová. Tak se rozvedou a Svěrák to zkouší s mladou holkou znovu. Celkem pravděpodobný, a v různých obměnách, asi dosti častý příběh mnoha dalších lidí. Zda budou šťastni, se tu -pro jistotu- neukáže (a to je celkem poctivé, jinak by to byla pohádka). Film má mnoho shodných rysů s následovným „Jako jed“, ale je přece jen trochu méně dramatický. Znovu opakuji, pro Olmerovy filmy je charakteristické, že hlavní postavy jsou jakoby ponechány samy sobě napospas, tak nějak bez východiska a naděje. (06.02.2008)