Jako jed

Zajímavý film o vášnivém vzplanutí muže v nelepších letech. myslím, že zde bylo velmi reálně vykresleno, co s chlapem udělá "láska", resp. poblouznění citů. Kašle na práci, na lidi, na všechno a jen myslí na svou lásku. Natočeno to bylo velmi zajímavě, tak reálně a syrově (myslím vzhled obrazu). Celkově zajímavý film, nicméně v podstatě o ničem, resp. je to spíše takový "dokument", nic objevného. Ale podáno zajímavě... Howgh! (19.08.2009)

Těch paralel s "Co je vám doktore" je celkem dost (Olmer, Svěrák, Krajčovičová, zase zakoukání do mladé kočky), ale i přesto je Jako jed v porovnání s "Co je vám.." prostě jiný. Laděný na vážnější notu, s famózním ost a tak nějak víc uvěřitelný. Ale hlavně, je to zase výborný film. Olmer mě s tímhle svým kombem celkem dostal. 8/10 (02.07.2013)

V porovnání s prvním dílem o poznání méně humorných situací, horší casting (např. Iva Hüttnerová v Co je vám doktore naprosto kouzelně deptá a ničí svého manžela, zatímco Švormová zde předvádí pouze profesorský výkon ve své tradiční úloze nepříjemné mrchy), dále o hodně slabší atmosféra, pokulhávající motivace postav a také zpitvoření Ivony Krajčovičové, která předchozí díl ozářila svou nevšední krásou. Vyzdvihnout se dá hudba a několik vtipů, které si vypráví vrátný s ing. Hnykem (Z. Svěrák). (24.11.2013)

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.   (15.11.2021)

Film, který dokazuje dvě známé pravdy: 1. že platí ono okřídlené frojdovské: Milostné aktivity x pracovní úsilí = konstanta 2. Svěrák patří k našim nejlepším hercům, škoda, že nebyl využívaný daleko víc. Předpokládám, že to byl právě on, kdo do tohohle filmu propašoval geniální monolog: "Tak tu zprávu.. já jí, abych tak řekl, v podstatě mám. Ale, potřebuju to hodit na papír, takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stolech. Možná..." Oslněn touto dokonalostí, vzal jsem si ho za vzor a trochu zapracoval na svých výmluvách. Za nejlepší považuju: "Já to ještě nemám, ťukám do klávesnice pomalu a jemně, abych nepoškodil majetek firmy!" "Kolega je alergik a pomalejma pohybama nevířím tolik prach!" "Čím dýl si klient počká, tím větší má pak radost!" (13.03.2016)