Co je vám, doktore?

Mává bytí, s rekem ordinací. Soukromá vichřice, s kapacitou, s citem pro smysl, které není jedno, co krédo tradice, krajina s "kredencem." Ani tehdy, když snílkovská rebelie "končí" ve svěráku své doby, pod krovy panelů moderny. Maluje si, plamenně, tu svoji. Vlamuje se jinou, fanfaronskou cestou. Věrný plénu hájemství. "Na/O samotě u lesa." (16.09.2024)

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Na útěk do přírody se zatím nechystám, ale jestli mám doporučit film na tohle téma, určitě to nebude Vorlova fraška. Olmer v osmdesátých letech dokázal brilantně pracovat s náladou i atmosférou, stejně jako z neherce Svěráka dostat naprosto přirozený herecký projev. Na rozdíl od Jako jed je tenhle film přeci jen o něco laskavější a melancholičtější, i když nekončí taky zrovna vesele... (19.09.2007)

Zdeněk Svěrák jako milovník starých tradic a zvyků nedokáže žít v přetechnizovaném světě plném maloměšťáckého pachtění a touží po návratu k přírodě. Nerozumí si se svojí ženou, která je veskrze moderní, toužící po kariéře. A k tomu všemu se zamiluje do jedné mladé dívky, která ho zaujme svojí nevinností a upřímností. Je zajímavé sledovat Zdeňka Svěráka, jak se snaží plout proti proudu času, i když tento boj nemůže vyhrát. Tento film se mi líbil, Zdeněk Svěrák je zkrátka zárukou kvality. (30.06.2009)

Touha po starých časech padne na Bohouše Burdu. Naštěstí najde pro své vzpomínky vhodnou obdivovatelku a ctitelku. Oba nechtějí žít jen pro práci a kariéru, jako jejich partneři. Bohouškovi občas hrabe, třeba když prodává auto hluboko pod cenu, až je kupující zaskočený. Kdoví jak změnila tuhle dvojici změna režimu. Stali se NEW AGE? (28.08.2010)