Diaľava

Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy. (10.11.2019)

Vznik Dálavy jsem sledoval asi polovinu produkce, protože jsem se setkával s Martinem Marečkem a dělal s ním "časosběrné" rozhovory o tom, jak postupuje - Měl jsem teda jedinečnou šanci vidět, kolika tvary a fázemi si tenhle film prošel a jak moc je jiný než původní koncept. I to docela zvyšuje můj následný divácky zážitek, když vidím, jak se po dlouhém hledání tvůrci našli. Jako tolik jiných dokumentů sice platí, že je zajímavější se o něm a jeho implikacích bavit a diskutovat, než ho sledovat, ale to nakonec nemusí být nutně výjimka - dokument jako první bod diskuze mi přijde ok. 70 % (16.01.2020)

[KVIFF 2019] Takový dokument. A vlastně ani ne. Spíše dost realistický a vlastně velmi dobře udělaný. Uvěřitelně. Možná až moc. Sledujeme už od počátku bizarní příběh Čecha s Čechoruským synem žijící v Česku, kteří se rozhodnou navštívit jeho exmanželku a dceru v Rusku. Cesta autem sebou nese dvě hlavní postavy otce a syna, kteří si vlastně nerozumí a neumí spolu mluvit. A dochází k totálně absurdním a bizarním hláškám a záležitostem, které prostě napíše jen sám život. A já jakožto fanda tohoto typu humoru se královsky bavím. Více než u kdejaké hrané komedie. V každém případě dojde ke sympatiím a já se dívám na dvě postavy, kterou jsou dejme tomu ztraceny v Rusku a neví co dál. Vlastně docela i frustrovaně silná záležitost. A vlastně taková blbost. Taky nechtěná. Ale vyšlo to. (07.07.2019)

Komorní dokumentární roadmovie o otci a synovi, kteří se vydají na dalekou cestu do Ruska aby navštívili/našli matku a dceru, které z jistých důvodů dlouho neviděli. Během té cesty se pak snaží najít cestu sami k sobě a slepit svůj polorozbitý vztah. Pozorovací styl mi v tomhle případě nijak nevadil, mnohem horší je nicméně to, že zhruba od poloviny je Dálava, střídmé stopáži navzdory, trochu nuda a hlavní dvojice nedokáže natolik strhnout aby to divák vydržel bez koukání na hodinky…60% (09.03.2023)

Pozorovatelské dílo, které prozrazuje hluboké porozumění postavám (dané tím, že s Vítkem Kalvodou Martin Mareček pracuje opravdu dlouho) a nevšední ambice lyricky zachytit unikavý vztah otce i syna, kteří cestují do dálavy, aby překonali pocit vzájemného odcizení. Zvláštní kroužení a neporozumění, míjení a unikání mezi prsty patří k nejlepším okamžikům filmu, který občas trochu zápolí s tenkou hranou dokumentu a fikce, nenachází tak přesný, výstižný jazyk, aby vyprávění hladce plynulo a všechny detaily vypovídaly do potřebné hloubky. Z tohoto pohledu trochu ztrácí na Nic jak dřív, K oblakům vzhlížíme či Sólo. Každopádně jde o vnímavé a v nejlepších momentech úsměvně mrazivé dílo o nepřekonatelných propastech v prostoru, kultuře i lidských vztazích. (08.11.2019)