Bony a klid

Tak si představte, že jsou 80. léta, jste mladí sopli, co mají v lebce nasráno a chcete si pořídit nějaké to luxusní zboží, třeba odsuzovaný symbol prohnilého kapitalismu - džíny. A takové provokativní hadry se holt v galanterkách na pultech neválí, tam tak leda tesilky do zvonu... Vytáhnete tedy prdel z rodné vísky (pouhých 300.000 obyvatel) a zamíříte do civilizace, jediného centra kultury a obchodu, prostě do té naší milované matičky stověžaté Prahýýý. Džíny budou možná v Tuzexu - s dalším v socialistické vlasti obtížně sehnatelným zbožím jako jsou banány, hajzlpapír a dámské vložky (s lepícím páskem, ne jen vatové dělostřelky!). A v Tuzexu si toho smrtelník za české koruny moc nekoupí, to chce skutečné peníze, tvrdou měnu, bony! Patřičnou bumážku na jejich legální vlastnictví jen tak nedostanete, jestli fotr není ve Straně fakt velké zvíře, musíte se proto obrátit na veksláky. Však jsou jich v ulicích 3 prdele, vnucují se, otravují, hledají kšeft a hlavně debila k oškubání. A už ho našli - vás... Peníze, vlastní i půjčené, jsou díky vaší vidlácké důvěřivosti v hajzlu a vy se můžete buď otočit na patě a zamířit jako zpráskaný pes zpátky do rodného Buranova, kde jen těžko z platu zatáhnete dluhy... nebo budete v nepřátelském prostředí ty hajzly zlodějské nahánět tak dlouho, dokud nedostanete možnost získat své love zpátky (a možná i něco navíc, třeba ošklivou zmalovanou pipinu). Sice se tak degradujete (upgradujete?) na dalšího prohnilého šupáka, který musí mít rychlé nohy, aby utekl fízlům, konkurentům nebo třeba cigánským šmejdům, ale koho by to trápilo, když konečně nemá holou řiť a bankovkami může tapetovat? Občas se něco zvrtne a doslova s tou holou řití stejně skončíte, někdo zařve a nakonec beztak půjdete do tepláků, ovšem předtím si aspoň pořádně zapaříte, zachlastáte a zašukáte, vždyť poctivý, chudý život je pro blbce... Na svou dobu originální filmový kousek, který zhýralost pohůnků imperialismu demonstroval odvážnými scénami, aby bylo jasné, co je kapitalismus za Sodovku v Komoře. Zpočátku jsem si užívala důrazné fláky od Frankie goes to Hollywood, jenže když "Rellax" začal hrát v průběhu půl hodiny asi po čtyřicáté, rychle jsem se té melodie přejedla a stala se na ni vyloženě alergickou. K tomu mě štvala zabedněnost hlavního hrdiny i celé to pokřivené prostředí (ať už rozežrané podsvětí, nebo zpola naznačený šedivý život bezúhonných občanů), takže nad 65% jít nemůžu. (18.07.2012)

Kamaráde tohle je Praha a ne nějaká zasraná Boleslav - tohle je přece klasika... kdysi velmi dávno viděné mi zanechalo v paměti jen dvě věci - neustálý loop hitu Relax a veksláka Romana Skamene. Když jsem to teď před nedávnem znovu viděl, velmi mě pobavil perverzní domovník pan Benák (Evičko, pojďte si se mnou připít.. opražil jsem mandličky :)) a herecky mladý Tomáš Hanák s náušnicí. Tak co vlastně chcete? (01.06.2016)

FIlm, který nám přibližuje 80. léta, konkrétně vypráví příběh o mladíkovi, který přijede do Prahy pro marky, ale nakonec skončí ve skupině veksláků, která je nakonec rozprášena jinou, mocnější skupinou veksláků. Na konci 80. let tohle muselo být něco naprosto převratného, neboť Vít Olmer se skvělým scénářem Radka Johna, nám přiblížil nadstandartní život veksláků, o kterých každý věděl, ale tehdejší režim na ně byl krátký. Hlavní a zároveň i svoji nejslevnější roli si zahrál, dnes na vozíček upoutaný, Jan Potměšil. (11.12.2007)

V roce 1988 nebyli veksláci v centru mého zájmu. Proto i film byl spíše okrajovou záležitostí. Jsem ráda, že jsem ho mohla vidět až s delším odstupem, jen díky tomu vyniknou jeho kvality. Jde o dobře vystavěné drama (dokonce i v případu, že vím, jak to dopadlo), krásně zachycená dobová atmosféra, správné rozdělaní rolí, osobní konflikt i správně načasované rozuzlení. Našlapaná muzika Ondřeje Soukupa. Spolu s filmem Strašidlo Cantervillské Olmerův počin. (21.03.2015)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)