Bony a klid

Víta Olmera považujem za čarodejníka, ktorý peniaze producentov aj bez čarodejníckej paličky premieňa na mizerné filmy. Malou výnimkou je Jako jed, ale tam k tomu prispel Zdeněk Svěrák. Bony a klid je trápnym pokusom nakrútiť niečo zo súčasnosti a jej prejavom v marginalizovaných komunitách. Samozrejme, že v jeho podaní je výsledkom klišé a gýč ako vyšitý. Olmer nezobrazuje skutočnosť, ale jej odraz vo vlastnej hlave. Aj keby som mal byť sám, ja o tento obraz nestojím. (08.08.2020)

Perfektní obraz ČSSR konce 80tých let v Praze. Ty lidi prostě už v kapitalismu žili, jen ho nepojmenovali. To až za dva roky. Celý film je točený v reálu a podle mě, se mohl V.Olmer řadit k nejlepším režisérům komunistické éry. Potom už jen Tankový prapor, Nahota na prodej a pak už jen šílenosti...Takhle mu to šlo líp. Takovouhle atmosféru ničím nenahradíš, tohle je reál, kamera v ruce, náměstí plný lidí, herci a jedem. Skvělej scénář a máme supr film, kterej byl nejspíš možnej natočit jen v ČSSR. (28.01.2012)

Bony, tuzex, vekslák... to sú dnes už archaické slová. Ale v časoch totalitnej vlády KSČ to boli bežné výrazy. Organizované bandy priekupníkov, ktoré dokázali za patričný obnos zohnať požadovaný tovar alebo valutu, neboli ničím výnimočným. Z tohto prostredia čerpal scenárista Radek John námet pre tento snímok. Na svoju dobu aktuálna, tvrdo realistická téma. Však filmové spracovanie nijak nevyčnieva z nevýraznej tuzemskej tvorby z konca socialistickej éry. Nevyvážené herecké výkony a stále sa opakujúce omieľanie hudobného motívu homosexuálnej disco kapely Frankie Goes to Hollywood mi rušilo celkový dojem z potencionálne zaujímavého diela. ** (29.02.2008)

Tak si představte, že jsou 80. léta, jste mladí sopli, co mají v lebce nasráno a chcete si pořídit nějaké to luxusní zboží, třeba odsuzovaný symbol prohnilého kapitalismu - džíny. A takové provokativní hadry se holt v galanterkách na pultech neválí, tam tak leda tesilky do zvonu... Vytáhnete tedy prdel z rodné vísky (pouhých 300.000 obyvatel) a zamíříte do civilizace, jediného centra kultury a obchodu, prostě do té naší milované matičky stověžaté Prahýýý. Džíny budou možná v Tuzexu - s dalším v socialistické vlasti obtížně sehnatelným zbožím jako jsou banány, hajzlpapír a dámské vložky (s lepícím páskem, ne jen vatové dělostřelky!). A v Tuzexu si toho smrtelník za české koruny moc nekoupí, to chce skutečné peníze, tvrdou měnu, bony! Patřičnou bumážku na jejich legální vlastnictví jen tak nedostanete, jestli fotr není ve Straně fakt velké zvíře, musíte se proto obrátit na veksláky. Však jsou jich v ulicích 3 prdele, vnucují se, otravují, hledají kšeft a hlavně debila k oškubání. A už ho našli - vás... Peníze, vlastní i půjčené, jsou díky vaší vidlácké důvěřivosti v hajzlu a vy se můžete buď otočit na patě a zamířit jako zpráskaný pes zpátky do rodného Buranova, kde jen těžko z platu zatáhnete dluhy... nebo budete v nepřátelském prostředí ty hajzly zlodějské nahánět tak dlouho, dokud nedostanete možnost získat své love zpátky (a možná i něco navíc, třeba ošklivou zmalovanou pipinu). Sice se tak degradujete (upgradujete?) na dalšího prohnilého šupáka, který musí mít rychlé nohy, aby utekl fízlům, konkurentům nebo třeba cigánským šmejdům, ale koho by to trápilo, když konečně nemá holou řiť a bankovkami může tapetovat? Občas se něco zvrtne a doslova s tou holou řití stejně skončíte, někdo zařve a nakonec beztak půjdete do tepláků, ovšem předtím si aspoň pořádně zapaříte, zachlastáte a zašukáte, vždyť poctivý, chudý život je pro blbce... Na svou dobu originální filmový kousek, který zhýralost pohůnků imperialismu demonstroval odvážnými scénami, aby bylo jasné, co je kapitalismus za Sodovku v Komoře. Zpočátku jsem si užívala důrazné fláky od Frankie goes to Hollywood, jenže když "Rellax" začal hrát v průběhu půl hodiny asi po čtyřicáté, rychle jsem se té melodie přejedla a stala se na ni vyloženě alergickou. K tomu mě štvala zabedněnost hlavního hrdiny i celé to pokřivené prostředí (ať už rozežrané podsvětí, nebo zpola naznačený šedivý život bezúhonných občanů), takže nad 65% jít nemůžu. (18.07.2012)

Tohle je vážně film? Tipoval bych to spíš na podprůměrný devadesátiminutový videoklip, dělající (medvědí) službu Frankie Goes To Hollywood. Horší hudební dramaturgii (pouštět jeden song pořád dokola po celou stopáž!) si snad ani nejde představit. Ale chápu, že ve své době to muselo zdejším lidem připadat asi dost cool. 40 - 50 % (28.12.2014)