Bony a klid

....no mal som možnosť šesť rokov chodiť okolo Tuzexu v Bratislave na Gorkého ulici v dobe ked bol Tuzex a bony aktuálne,ale toto som tam nevidel,ani slabý odvar tohto.Väčšinou to bolo kľudné bon za predával tak za 5,2O-5,5O Kčs a väčšinou staršie panie "babky".Žiadny blbečkovia čo vykrikuju bony,bony,nekupiš....to fakt nebolo.Ani pri Tuzexe v Piešťanoch som nemal inú skúsenosť.V kľude si si kúpil bony a nakúpil v Tuzexe čo si chcel ...na čo si mal.Neviem asi Praha bola úplne iná -nemám skúsenosť-alebo to celé V.Olmer len nafúkol a urobil nám v rokoch socializmu taký á la americký film .Ľudia na to chodili skôr pre to,že to bolo akože zakazované a boli zvedaví,že trocha tej americkej hudby bolo,trocha sexu a no čs "akčňák". Nebralo mňa to ani vtedy a už vôbec nie teraz.Pre mňa je to KRAVINEC V CELOFÁNE. (12.08.2015)

Bony, tuzex, vekslák... to sú dnes už archaické slová. Ale v časoch totalitnej vlády KSČ to boli bežné výrazy. Organizované bandy priekupníkov, ktoré dokázali za patričný obnos zohnať požadovaný tovar alebo valutu, neboli ničím výnimočným. Z tohto prostredia čerpal scenárista Radek John námet pre tento snímok. Na svoju dobu aktuálna, tvrdo realistická téma. Však filmové spracovanie nijak nevyčnieva z nevýraznej tuzemskej tvorby z konca socialistickej éry. Nevyvážené herecké výkony a stále sa opakujúce omieľanie hudobného motívu homosexuálnej disco kapely Frankie Goes to Hollywood mi rušilo celkový dojem z potencionálne zaujímavého diela. ** (29.02.2008)

V roce 1988 nebyli veksláci v centru mého zájmu. Proto i film byl spíše okrajovou záležitostí. Jsem ráda, že jsem ho mohla vidět až s delším odstupem, jen díky tomu vyniknou jeho kvality. Jde o dobře vystavěné drama (dokonce i v případu, že vím, jak to dopadlo), krásně zachycená dobová atmosféra, správné rozdělaní rolí, osobní konflikt i správně načasované rozuzlení. Našlapaná muzika Ondřeje Soukupa. Spolu s filmem Strašidlo Cantervillské Olmerův počin. (21.03.2015)

Film si určitě nehraje na žádné umělecké ambice, ale doba, kterou příběh ukazuje, byla 100% reálná, hudba která provází film od skupiny Frankie Goes To Hollywood je vybraná super. Vše nějak patřilo k sobě. Doba byla pod vlivem diktatury socialismu. Tuzexy, tam se dalo nakupovat jen za bony poměrně kvalitní zboží dovezené ze západu. Bony byla vlastně měna, kterou dostávali lidé kteří, pracovali v zahraničí, protože valutové konto nebylo možné v bance mít, tudíž to stát měnil na bony, ale tato měna platila pouze na území naší tehdejší Československé republiky. Vekslák, to byl ten, který měnil západní měnu za bony kupující od zahraničních turistů a obratem nabízel před obchody tuzexu, cca za 5,50 až 6,50 Kčs, kdo měl dobré známosti, mohl to mít za 5,- Kčs i méně. Že to byl slušný zisk z celé transakce, to je víc než jistý. V období vánoc veksláci bony prodávali vždy za větší cenu, hold to byla pro ně nejlepší doba. Běžný občan bohužel neměl možnost bony normálně koupit, proto tento černý obchod čile fungoval hezkou řádku let. Samozřejmě film patří neodmyslitelně k obrazu této podivné doby. Představitelé v hlavních rolí jsou vybráni dobře. (16.08.2007)

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." (11.05.2022)