Princ a tanečnica

Marilyn Monroe + Laurence Olivier = lepší to ani bejt nemůže. Marilyn je tu tak krásná a roztomilá, až se mi z toho při každém sledování filmu točí hlava (a to prosim pěkně nepřehánim). Úžasně zahrané oběma. To co tady nasral pan Oskar je snužka krásně seskupených hoven, tak se nenechte odradit kvůli jednomu "odborníkovi" (pozor má fejsbůkovou stránku s názvem KLASICKÝ HOLLYWŮD), co si dokonce i někde dokázal přečíst, že s Marilyn byly během natáčení problémy. Že z toho pak pokaždé vyleze čistá filmová magie a že do ní od začátku rýpali a znemožňovali ji, ať už přišla na jakýkoliv plac, na to už pán asi sere. Krom toho nechápu, jak přišel na to, že tohle je považováno za její nejlepší herecký výkon, to se říká o Zastávce v Kansasu jen pro informaci, i když tenhle patří rozhodně k úplné komediální (a ne jen to) špici celé kinematografie. (11.09.2013)

Podobný příběh už byl zfilmovaný mnohokrát ... tudíž se může pochlubit dosti rozmanitou škálou úspěšnosti. Tentokrát stojí na půvabech božské Marilyn - a ani se tím netají. Ba co víc: Bezvýhradně na ni spoléhá, tudíž veškerou zodpovědnost hází nikoli za hlavu ... kamsi do prostoru, ale cíleně míří na JEJÍ blonďatou hlavinku. Co se mě týká, tenhle přístup mi až tak docela nesedí - krom toho i výsledek vyhlíží trochu lacině, tak nějak jako blýskavá pouťová cetka, která oslní jenom na první zběžný pohled ... na přímém poledním slunci - které zvýrazní nejen její přednosti, ale i nedostatky ... 2,5* (02.09.2020)

Sympatická, ale věru nenáročná konverzačka. Bylo zaděláno na víc. Nesouhlasím, že jde o nejlepší herecký výkon Marilyn Monroe, jak se někdy tvrdí. Nebo jinak - její nejlepší možná, ale dostatečný určitě ne. Zápletka o dívce, která se má stát jednorázovou večerní společnicí arogantního zazobance, jenže ne a ne včas odejít, představuje vděčnou dramatickou situaci, na níž se dá postavit i něco tak nádherného jako Pension pro svobodné pány. S jiným obsazením. Iva Janžurová v Pensionu zahrála Andělu jako dívku, která se nechce hned tak vrátit k životu pouliční holky, a tak předstírá opilost a svůj odchod podmiňuje dalšími a dalšími odměnami od Abrháma ve snaze z tak výhodné situace vytěžit maximum. Totéž nabízela i role tanečnice v tomto filmu, jenže Marilyn zjevně neměla dost důvtipu, aby to v ní objevila a zahrála. Nakonec se o toto vyznění stará sám Olivier. Vzdor své pověsti místy docela tlačí na pilu a dělá z velkovévody nesympatičtější individuum, než je nutné, aby to vyvážil. Ostatně - historky o tom, jak nedokázal přimět Marilyn říci jednu holou větu bez nápovědy za kamerou, jsou pověstné. Přesto všechno je to vcelku zábavný film. Pro ty vtipné dialogy, postavu velkovévodovy hluché tchyně a dokonce i pro český dabing - František Němec je mistrem tohoto žánru. 60% (09.03.2007)

Příjemná, ale větší švih postrádající komedie s jako vždy půvabnou a přirozeně roztomilou Marilyn a poněkud přes míru přehrávajícím sirem Laurencem (jeho role chtěla trochu víc komediální lehkosti). Troufám si říct, že kdyby tenhle film dostal do spárů takový Billy Wilder, jednalo by se o klasiku žánru. Takhle lehounký nadprůměr. (21.07.2007)

The Prince and the Showgirl patří mezi ty filmy z 50. let, které mají vysloveně zajímavé zákulisí. Samozřejmě pro širší veřejnost byl jeho kontext znovu objeven až u příležitosti premiéry filmu My Week with Marilyn, který je nostalgickým zpracováním jedné romance ze studií Pinewood. Ve skutečnosti šlo o zajímavé setkání nad hrou Terence Rattigana The Sleeping Prince: An Occasional Fairy Tale z roku 1953. Hra byla napsána u příležitosti korunovace Alžběty II., odehrává se v roce 1911 a vcelku roztomilým způsobem karikuje tehdejší politiku a zároveň je skvělým londýnským bedekrem. Samozřejmě tento aspekt lépe vyzní ve filmu, na divadle mají prim jistřivé dialogy. Marilyn Monroe koupila autorská práva pro svou nově vznikající produkci a požádala Laurence Oliviera, režiséra a představitele hlavní role z prvního nastudování, aby svou roli zopakoval a režíroval i film. Tuto skutečnost ve své době poněkud zastínilo senzační manželství Monroe a Arthura Millera a do dnešních dnů zůstalo mnoho klevet. Jaký je ale výsledný film ve skutečnosti? Jeden z nejméně typických filmů pozdní kariéry Monroe, téměř mechanické překlopení divadelní rutiny, které se snaží co nejvíce vytěžit s jejího kouzla, Olivierovi pověsti a Technicoloru. (14.09.2021)