Krajina ve stínu

[VIDĚNO 21.12.2020] ______ Bohdan Sláma je odjakživa znám svými celovečeráky, jejichž prostřednictvím vypráví příběhy v kterých se s citem věnuje lidem marginalizovaným, ať už sociálně znevýhodněným, či opuštěným - přičemž jeho nejnovější filmový příspěvek, 'Krajina ve stínu', který s jeho tvůrčím rukopisem má popravdě máloco společného, vyvolal minulý rok při závěru Letní filmové školy takřka enormní haló - a to nejen díky své řemeslné pompéznosti, ale především kvůli tématu, o němž referuje - tedy o jedné z nejtemnějších kapitol českých dějin, která je mnoha vlasteneckými historiky záměrně tabuizována, poněvadž boří idealistický mýtus o "dobrých češích". I když snaha o smíření v sudetoněmeckém sporu probíhající od 90. let 20. století nese své plody, ještě stále se jedná o frustrující historické stigma. 'Krajina ve stínu' je i proto dalším potřebným krokem k zahojení této rány, třebaže do ní pomyslně sype pepř a sůl - a i sám Sláma si velmi dobře uvědomoval, že adaptovat tuto komplexní historickou kapitolu na stříbrné plátno vyžaduje nadlidské usilí už jen z toho důvodu, že samotná produkce snímku trvala celých deset let.... 'Krajina ve stínu' je v samotném jádru minimalistická sugestibilní kronika o nekomfortní historii Sudet, kde se odehrává společenský rozpor koexistence obyvatel zastávající dvě diametrálně odlišné ideologie - jedněch česko-německých obyvatel kteří se bezpřísežně oddají fanatickým sympatiím nacismu - a původních čechů žijících v pohraničí, kteří musí čelit konfliktům rozpínajících se spárů Hitlerovy Třetí říše. Snímek tak kolektivně rámuje osudy širokého portfolia několika postav exponovaných na půdorysu událostí 30. - 50. let, a posléze s časovým odstupem identické aktéry staví do kontrastu jejich profanovaných konsekvencí, které zhýrají jejich zatemněné duše spojené s neméně krvavou minulostí. Tím Sláma dává vzniku baladické participaci, která z emeritních antagonistů vytváří nové oběti - divák posléze nedokáže navázat empatie ani s jednou stranou morální barikády. Přesto se Sláma nutně nesnaží přepnout do role alibistického mravokárce, ale pouze prezentuje komplexní metastrukturální anatomii zla, které do jisté míry dřímá v každém z nás - ani nesoudí, ani nerelativizuje, protože samo souzení i vina (jak diváci vidí uvěřitelně a lidsky věrně, bez přehrávání a morálního kýče) jsou relativní.... Jelikož je 'Krajina ve stínu' točena na klasický filmový pás a na cinemascope v extrémně širokoúhlém záběru, kameraman Diviš Marek se zde suverénně pokouší o expresionismus, ale výsledný atak na emoce vždy skomírá na půli cesty - nemluvě o ambicích zakomponovat poetickou složku, z čehož se seč to jde sám Sláma snaží vydojit maximální impozantnost - leč oku lahodící černobílý filtr nezahalí nedostatky, které se přes rádoby sychravý kolorit nezadržitelně derou na povrch. Valná většina problémů snímku navíc tkví v příliš frigidní koncepci schematicky modelového scénáře Ivana Arsenjeva, jehož prostřednictvím se snaží naroubovat naturalisticky pojaté velké dějiny na malichernou každodennost sudetských sedláků, z nichž se posléze stanou antihrdinové - což jsou ostatně dikce, které stojí v rozporu proti uměleckému záměru režiséra a kameramana. Je sice fakt, že Marek kamerou provádí hotové divy a vytváří ohromující obrazové konstelace jednotlivých venkovských kulis - z hlediska formalistického hlediska nelze vyjma nevýrazné mizanscény těžko co vytýkat - jenže v rámci narativu to je jinej valčík - neboť koordinace poměrně monodimenzionální fabule (obsahu) a mozaikovitě strukturovaného syžetu (kompozice děje) je velmi nekoherentní a značně inkonzistentní - rytmika děje tak nahodile kolísá a stoupá vzhledem k okolnostem a disrupci. Nemluvě o nekompatibilních post-synchronech, které jsou neuvěřitelně rušivé, až iritující.... Snímek tak ve výsledku působí jako oživlé obrazy, leporelo patologických výjevů a dilemat z venkovského života od pospolitosti hospody, přes erotiku na seně, až po drůbeží hejna. Přes veškeré negace je však 'Krajina ve stínu' obdivuhodnou baladickou epopejí vypovídající o banalitě krutosti a pomstychtivosti, ideologické nevraživosti, celkové nesmyslnosti nacionalistického fanatismu, a jiných společenských problematik, které jsou v současnosti stále více aktuální a rezonující - a jednoduše v rámci současné tuzemské produkce netradiční audiovizuální milník, který se bezprecedentně řadí k nadstandardům české kinematografie a vrcholům minulého filmového roku.... // VERDIKT: 7,9 schnitzelů pro obergruppenführera Braumma z 10 // (16.03.2021) (menej) (viac)

Slámův film je neporovnatelný, jedinečný a rovný mezi rovnými. **** I mě zkraje iritoval, skoro vším, co tu je v komentářích vytýkavě zmíněno (schematičnost dějů, archetypizovanost a odtažitost postav, jež nás nenechají se vcítit, sympatizovat a spoluprožívat, zažloutlá, zdánlivě samoúčelná stylizace obrazu či rušivých hudebních podkresů, vršící se úmornost nekonečně se schematicky opakujícího dění, ustavičné rušení zobrazovaných životů, k nimž nelze přistoupit do hloubky...) **** Jenže když tomu dáte doopravdy šanci, ten film se nakonec úplně prosadí. Nejpozději někde ve dvou třetinách délky se tyhle zdánlivé nedostatky naopak překlopí v originální kvalitu a autorský záměr se silným účinkem. Semele vás to, utahá. To není chyba filmu, to je filmem zprostředkovaná "chyba" přístupu dějinných společenských systémů, zobrazená na přesně zvoleném modelovém výseku (1938-1952), k lidským životům a jedinečným osudům, takhle se s nimi v té mašinérii zacházelo, takhle byly rušeny, takhle se nedaly do hloubky prožívat, pořád je někdo přehazoval a rozhrnoval jako vidlemi, házel s nimi sem a tam, nevnímavě, lhostejně, arogantně. Ve schematickém dění pak najednou i nejstopovější letmé projevy časem utužené příchylnosti (pokaždé vřelejší, prožitější objetí Marie se Zdeňkou), konkrétnosti životů získají sílu zoufalých a striktně dějinně zmarňovaných pokusů o lidskost, o vzájemnost, o sebeurčení - ve zkratce: máte pocit, že Vám Sláma sebral hlubší prožitek, ačkoli Vás v kině držel víc než dvě hodiny? Já vnímám, že nám dal jedinečně pocítit, jaké to je, když se právě tohle děje lidem v nelidské mašinérii řízení - jsou celá dlouhá desetiletí drženi jakžtakž naživu, ale neustále se jim bere možnost kontinuálního, hlubšího prožitku, sebeuvědomění a skrze ně i vytvoření vnímavé a nezrušitelné pospolitosti. - A ne že by to nemělo co říci ke dnešku! **** Sláma se do starší historie neutíká jako někteří proto, že tam čekají přehlednější a snadno uchopitelná témata, aby se snad nemusel vypořádávat s dneškem - Sláma tímhle filmem a naším roztrpčeným prožitkem z něj hovoří aktuálně i o mašinérii dneška - a třeba jeho přehlížená a málo doceněná úžasná Bába z ledu je toho spoludůkazem. **** Sláma je co do tématu výlučné hodnoty jednoho každého lidského života v kontrastu s chybějící potřebnou sounáležitostí a nápomocnou velkorysostí organizované lidské sítě kolem něj, aby se mohl plně rozvinout a vydat ze sebe, co má, konzistentní tvůrce, který se po rozpačitých a dlouhých naivních, byť nikdy ne úplně marných počátcích (Divoké včely, Štěstí...) poslední dobou naopak obrovsky skokově vyvíjí a - pardon - konečně sere med. **** Poslední dobou dokonce na rozdíl od Petra Zelenky, na kterého jsem vždycky sázívala víc, ale jemuž třeba s Modelářem po téměř geniálním Ztraceni v Mnichově solidně došla šťáva, odvaha i dech. **** Slámova Krajina ve stínu si obsadila a pro mě plně obhájila své výsadní, specifické místo, odkud vrhá přesně nasměrovaný pohled na specifické krutě restriktivní účinky mašinérie dějin na běh a možnost naplnění jedinečných a veskrze konkrétních a neopakovatelných, napořád už v zárodku zmrzačených lidských životů, které se stejně musí prožívat, žít a dožít, jakkoli je takový nárok na živoucího člověka naprosto šílený - obsadil si a obhájil své jasné místo rámované z jedné strany třeba Vlakem dětství a naděje, z druhé pak Všemi dobrými rodáky a Zdivočelou zemí. A prosazuje se mezi nimi nejen ohraničením na ose historického času (právě mezi lety 1938 a 1952), ale i efektně zvoleným frustrujícím zrychleným rytmem umělých přerušování životů postav na vytyčené časové ploše dvou hodin v kinosále. *~ (15.09.2020) (menej) (viac)