Krajina ve stínu

KRAJINU VE STÍNU lze chápat v paralele ke KRVI ZMIZELÉHO (Milan Cieslar, 2005). V obou případech jde o "samožersky" vznešené plakátové filmy o tom, že (někdy titíž, někdy různí) lidé na sebe byli zlí či jednali prospěchářsky za okupace, při odsunu a s nástupem komunismu, jakkoli oné vznešenosti dosahují stylisticky odlišnými způsoby. Ba co víc, přeložíte-li přes sebe filmy a seriály vyprávějící o komunitě postav v jednom a více z těchto období a vyznačíte si narativní průměty všech z nich, dostanete KRAJINU VE STÍNU. ___ Postavy jsou sice tzv. historické překlady skutečných osob, leč i sebekomplexnější osobnost lze zploštit na primitivní typ - a nic jiného než postavy-typy o směšně malém množství vlastností v tomto filmu nenajdete. Nežijí, neproměňují se v čase, jen v rámci oddělených vyprávěcích bloků reprezentují - a podle potřeby se (skokově) proměňují či neproměňují. Každodennost v tomto světě jakoby neexistovala, všechno ústí v osobní selhání, konflikt, klimax. ___ Scenárista Arsenjev během besedy mluvil o příběhu postav či vesnice a věřím, že se maximálně snažil o to, aby věrně zachytil, co se v ní odehrálo. Jenže historie sama o sobě není příběh, nýbrž spíše soubor stavů věcí, z nich můžeme nespočet příběhů udělat - pečlivou práci s kauzalitou či soustavně vedenymi paralelami. Jak říká Hlavsa u Cimrmanů ve VIZIONÁŘI: "Vidím jen výjevy, víc po mně nechtějte." A pochopitelně, pana uhlobarona to neuspokojí, protože nevidí kauzalitu. A pouze z výjevů je složená i KRAJINA VE STÍNU, protože kauzalita mezi scénami je velmi slabá, případně značně neobratně sugerovaná skrze neumělá motivická propojení. Skoro není možné dovodit, co postavy dělaly a nedělaly v obdobích mezi výjevy. Chovají se buď úplně stejně, anebo narazově úplně jinak. ___ Osobně se snažím každému filmu vyjít maximálně vstříc. Usiluji najít, za jakých podmínek pravděpodobně jako dílo funguje nejlépe - a podle toho jej posuzovat. Pozorně jsem včera naslouchal tvůrcům, celou noc i dnes dopoledne o filmu s přáteli diskutoval a doufal, že upozorní na věci, jichž jsem si nevšiml. Pominu-li ale výborné herce, díky nimž ty postavy nejsou směšné, prozatím jsem žel neobjevil klíč, který by pro mě KRAJINU VE STÍNU v jakékoli rovině a ve vztahu k jakékoli poetické tradici dokázal zachránit. ___ Přiklonil jsem se nakonec k dvěma hvězdičkám, protože abych si byl skutečně jistý, že ani v rovině práce se stylistickými vzorci KRAJINA VE STÍNU nepřináší mnoho pozoruhodného, musel bych ji vidět ještě jednou a soustřeďovat se právě na ně. Styl dlouhých pohyblivých záběrů s několika stále se variujícími modely vývoje jsem shledával poněkud mechanickým, ovšem láká mě prozkoumat logiku za oněmi náhlými přeostřeními a za vztahy mezi pohyby kamery a inscenováním herců v prostoru. Ale to spíše proto, že mě zajímají dějiny inscenování v delších pohyblivých záběrech v české kinematografii, neb můj pohled na tento film to z výše uvedených důvodů může k lepšímu změnit jen stěží. (13.08.2020)

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace? (31.08.2020)

Odporúčam prečítať si komentár užívateľa Arsenal83, ku ktorému nie je toho potrebné veľa pridávať. "Demokracia a sloboda" vždy stála na tom že tyranský režim bol zvrhnutý odbojom (cárske Rusko, postkomunistické Rumunsko, africké štáty, občianska vojna v Španielsku atď.) ktorý po svojom víťazstve svojou krutosťou ten tyranský častokrát predčil, čoho svedkom sme vlastne aj my, obyvatelia bývalého Československa. A aj ten "demokratický" režim ktorý si užívame teraz raz bude porazený z dôvodu že bude vyzerať ako tyrania. Tento kruh sa totižto točí od nepamäti a nie je žiadny optimistický dôvod domnievať sa že sa to už skončilo...oceňujem čiernobiele spracovanie, trochu nesúrodý dej, Habermannův mlýn mi pripadal o niečo málo lepšie spracovaný. (30.01.2021)

Když už Slámu napadlo, že dějové skoky budou v rámci let, tak by bylo dobré, aby jednotlivé scény neobsahovaly pouze mlácení prázdné slámy, nebo rovnou festivalové mlčení. Není šance poznat jedinou postavu a jejich záměry jsou také záhadou. Dolovat emoce jen černobílou kamerou je ubohost. Možná jde o ožehavé téma našich dějin, ale jeho jalové zpracování si respekt nezaslouží. (21.01.2021)

Syrový příběh, který svoji dobou vzniku, proveniencí, ale též obdobím, do něhož se děj hlásí, může snést lehké srovnání s Nabarveným ptáčetem, avšak v tomto boji, co se vyznění příběhu a vizuálního ztvárnění týče, jasně prohrává. Období 1938-1952 je hodně dlouhé a aby film o této stopáži vše pojal natolik dobře, že by v divákovi zanechal hlubokou stopu, je příliš krátký, resp. ona doba je vylíčena příliš zkratkovitě. Krajina ve stínu má skvělé herecké výkony, v mnoha scénách i atmosféru a emoce, ale jako celek nezafunguje tak, jak bych očekával. Jistý pocit deprese a zmaru sice po zhlédnutí zůstal, ale zpracovaná látka má potenciál ještě silnější. Oceňuji však, že se Češi pustili do jakéhosi tématu sebereflexe a prezentaci zločinů, které na konci války páchali a k čemu docházelo v divokých 50. letech. Na můj vkus však bylo zobrazeno válečné období a utrpení lidí v této době až moc fragmentárně a takové to rčení, že zlo budí zlo, či kdo seje vítr, sklízí bouři, tu skrze to nedostalo správné podhoubí. Dojem po zhlédnutí byl proto spíše negativní vůči Čechům, než Němcům, což... :-/ (25.02.2021)