Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Ivan ArsenjevKamera:
Diviš MarekHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Csongor Kassai, Barbora Poláková, Pavel Nový, Petra Špalková, Zuzana Kronerová, Agi Gubíková, Robert Mikluš (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Film rozpráva príbeh obyvateľov zabudnutej dedinky neďaleko rakúskych hraníc, ktorým vstúpia do života udalosti 30. až 50. rokov 20. storočia. Predtým bolo podstatné obrábať pole, prežiť zimu a vychovať deti, teraz si treba vybrať, kto je Rakúšan, kto Nemec a kto Čech, a zaplatiť cenu, ktorú takéto rozhodnutie prinesie. A tak sa z doposiaľ pokojne žijúcich susedov stávajú zarytí nepriatelia, ktorí si navzájom vyrovnávajú účty aj za cenu zločinu, straty etických zábran a ľudskosti. (Filmtopia)
(viac)Videá (2)
Recenzie (285)
Člověku se snadno vybaví Kachyňovo parádní kousek Ať žije republika, Němcovo Démanty noci či oscarový Obchod na korze. Atmosférou. Bohdan Sláma natočil nádherný film. Ostudná epizoda našich dějin, přesné podobenství povah lidských (aktuální stále), každý jednotlivý obraz má vysokou sdělovací hodnotu, herecké výkony jsou brilantní, Divišova kamera peckovní. Téma 2. světové války není zdaleka vystříleno a tohle se Bohdanovi povedlo. Podle mě jde o nejlepší Slámův film. Komu se film zdá absurdní, nesourodý a málo vřelý, nelze nevzkázat, že toto vše přesně vystihuje jakoukoli pohnutou dobu, v níž se píší v našich zemích dějiny. V obdobném duchu byli natočeni i Všichni dobří rodáci a jak se líbili... Tendence všechno shazovat, je náš národní sport, s tím se nic dělat nedá, jsme už takoví. Já říkám, než přeceňovaný, přemotivovaný chcankový fantasblábol o vymyšleném partnerovi lidového léčitele s mravencem na prdeli, tak raději všema deseti syrovou Krajinu ve stínu. A taky chválím casting. Potěšilo, že se film absolutně nádherně obešel bez Geislerové, která mi sice nevadí, ale poslední dobou na mě vyskakuje i z pasty na zuby. ()
… a je zřejmé, že film nekutá jen v tehdy a tam a že nekončí, když se vizuálně odmlčí (ani nezačíná svým začátkem), ale odvíjí se, se stejnou vážností a nesmlouvavostí, dalšími etapami nevzdálené a z nevědomí se nevzdalující historie Kotliny, a vždy ve vypjaté, rozhodné chvíli (jedno na které návsi, rynku, za jakého dramatického tónu) pohlédne oko kamery na identickou stupnici lidských charakterů, rozehranou dopadajícím stínem demagogie, a spatří, jak právě ti, kteří soudem nebo činem bez rozerdění oddělí/oddělají, odsunou, vytěsní, zneviditelní neproviněné, v ten samý okamžik a touž měrou oddělí, odsunou, vytěsní, zneviditelní část sebe sama, čímž svůj akt křivdy zdvojí a Krajinu dvojnásob uhranou, a čím blíž dnešku by kamera dospěla, tím zřetelněji by nazřela, že Stín nebytní toliko z vůle režimních Stínadel, kdysi hrozících kvérem a vyhnanstvím, a tím křivditele chiméricky vyviňujících, a dnes Stínadel v šalbě důvtipně belzebubovských (a stejně důvtipně odzbrojitelných), nýbrž že nově Stín sílí svobodně, dobrovolně - z vůle tmářských ozvěn, z chorobného šepotu démonů, žijících ve strachu ve stínu katakomb - vykotlaných duší; a kamera bez ustání mimo obraz snímá, potravu stále nalézajíc, protože Stín dál zůstává s touto krajinou… // Tfujtajbl, i tomuhle komentáři! ()
Další hrozný film o hodných a charakterních Sudeťácích a hitlerovcích a o odporných, krvelačných a zlých Češích, kteří se jim po válce krutě mstili. Příběh nesmírně plochý, se spoustou postav, které nejsou ničím výrazné a chovají se každou chvíli opačně. Malinko osob je ve filmu vykresleno zvláště hnusně, a jsou to samozřejmě zase Češi. Jednu hvězdičku dávám za pár vět pravdy, které ve filmu zazní, a které se v průběhu války a po válce skutečně staly. ()
Jeden z těch velkých černobílých širokoúhlých filmů o velkých věcech, který je přesně takový, jaký by teoreticky měl být. Otázka je, jestli tyhle krystalicky povinné filmy skutečně musí být realizovány. V době covidu na to školy stejně chodit nebudou. A už vůbec nikdo nebude řešit, že se v soundtracku objevují náhodně zvolené německé šlágry, které jsou naprosto špatně vybrané, Slámovi totiž zřejmě stačilo, že jejich slova jsou v němčině a němčina je přece definice zla. ()
„Karle, pojďme odsud pryč. Prodáme hospodářství a půjdem. Třeba k nám na Dobříš.“ - „Co bych tam dělal? Tady jsem se narodil a tady taky umřu!“ Kdo chce kam, pomozme mu tam…Filmové vyrovnávání se s 1 z „ožehavých“ témat našich dějin…nedopadlo příliš dobře. Volbu režiséra nechápu (ví vůbec producenti, co za filmy Sláma natočil?), o tom, jak moc byl chatrný už původní scénář od Arsenjeva se můžu jen dohadovat. Ale zfilmovat tak zkratkovitě období 1938-1952 a k tomu nedostatečně prokreslit nejen charaktery postav, ale hlavně jejich vývoj, to není moc dobře odvedená práce. Vždyť hlavní ženská postava mi byla skoro lhostejná a ostatní…to se můžu jen vrátit k úvodnímu přísloví (o řadě směšných karikatur ani nemluvě). Po technické stránce nemám výhrad, ale jinak? Až na pár záblesků převládající apatie. Krajina stínů dělá tématu spíš medvědí službu a v případě Slámy jde (podle mě) o jeho nejslabší film (snad se vrátí k tomu, co umí nejlíp…ani ta Bába z ledu není tak stará, aby se nemohl rozpomenout). Dám ještě slabší 3*. ()
Galéria (41)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (21)
- Postava Františka Bláhy (Miloslav Pecháček) je inspirována skutečným vykonavatelem popravy, tušťským rodákem Františkem Říhou. Ten byl za války vězněn v Mauthausenu, ale příčinou nebyla krádež a znásilnění, jak uvádí film, ale to, že vytáhl nůž na svého mistra v dílně, kde za války pracoval. Po roce 1948 Říha pracoval pro StB a poznámky o jeho vychloubačné a nenávistné povaze se najdou i v jeho osobních materiálech z tehdejší doby. Kvůli podílu na masakru v Tušti byl po válce vyšetřován, ale nikdy nebyl souzen – možná i po přímluvě z vyšších míst. (ajaxx)
- „Je to nádherný scénář, strašně smutný příběh, musím přiznat, že jsem si při jeho čtení i poplakala,“ řekla Zuzana Kronerová. (ČSFD)
- V záběru z roku 1939, kdy dosavadní starosta opouští svojí kancelář a nastupuje starosta nový (Miloš Černoušek), visí v místnosti obraz prezidenta Edvarda Beneše, který je nahrazován profilovým portrétem Adolfa Hitlera. Dr. Edvard Beneš ale už v té době nezastával prezidentský úřad. Abdikoval dne 5. října 1938 a 22. října odletěl do Velké Británie. Jako prezident Československa byl jmenován 30. listopadu 1938 Emil Hácha, od 15. března 1939 jako státní prezident. (tommahol)
Reklama