Spomienky na zaostalosť

Daisy Granados je sexy baba. No, ale nie o tom som chcel, aj keď je to vlastne jedno malé pozitívum tohto diela. Film je silnou kávou. Takou tou kubánskou. A ja kávu vo všeobecnosti nepijem, pre mňa je veľa už aj také cappuccino. Tak som to všetko pil po malých dúškoch, aby mi nezabehlo a aby som skúsil pocítiť a v podstate nájsť tú chuť, ktorú tak každý obdivuje a zbožňuje. Bol som ale slabý. Táto kávička mi nedopriala spokojnosť, po ktorej som tak bádal a uistil ma, že to bude zrejme večné hľadanie. Budem musieť skúsiť inú značku. (27.12.2018)

Existenciálně laděný příběh muže, který se rozhodl neakceptovat život po revoluci je jistě tou nejlepší ochutnávkou filmu z, řekněme, exotické země. Je zde využito zajímavých dokumentárních záběrů a celkově svěžího zpracování, možná lehce ovlivněného francouzskou novou vlnou. Vyzvedl bych výkon hlavního představitele a také odvahu vyjádřit se celkem kriticky k revoluci... a čeština v neznámém filmu taky potěší. (14.04.2010)

Ze subjektivního pohledu kubánského spisovatele Sergia Carmona Mendoyi (Sergio Corrieri) jsme se seznámeni s dějem let 1961-62 na Kubě. Sergio prožívá své dny poté, co ho opustila manželka. Seznámí se s novou dívkou Elenou (mladá Daisy Granados). Ani to však nerozmělní jeho vnitřní strach navenek držený až kodexovou snahou o konzistenci (“hlavně vydržet”). Polodokumentární pojetí spolehlivě spolupracuje se skoro až lyrickou zpovědí člověka, co prožil proměnu politických systémů a projevů s nimi spojenými. (14.10.2015)

Určitě velmi zajímavý experimentální film. Když bereme v úvahu rok vzniku, nad experimentálním podáním lze tleskat ještě dnes. Snad je to i zajímavý pohled do jiného časoprostoru (do 60. let na Kubě, možná dříve), ale jak se mi to u filmů experimentálních a retrospektivních k tomu často stává, děj se tříští, chybí tomu ucelená myšlenka i jednotící prvek. Jediným sjednocením je tak velmi nesympatický hlavní hrdina, troufám si říci antihrdina, který mi nepřinesl nic moc hezkého ani obohacujícího. (23.10.2017)

Rollo je "kolo", desarrollo je "otáčející se kolo čili odvíjení či vývoj", subdesarrollo je "žádné otáčení, žádný vývoj, stání na místě, přitom nemusí jít přímo o "zaostalost", ale o tradici či setrvávání na zavedeném. Už Masaryk si stěžoval, že se mluví o pokroku, ale výraz pro ne-pokrok nemáme, sám navrhoval "odkrok". Toto slovo se sice neujalo, ale žádné jiné jsme nevymysleli žádný ne-pokrok či subdesarrollo nejspíš neexistuje. Všechno je nějaký pokrok, důležitý je jen směr. Kuba si toho dost užila a tento film to na postavě Sergia Corrieriho dobře dokumentuje. Pokrok do různých směrů vlastně celý pokrok ruší (jako při sčítání vektorů), z desarrollo se stává subdesarrollo, kolo se přestane otáčet. V našem případě to může znamenat i nezájem, lhostejnost, neangažovanost. Otrázkou ovšem je, zda Sergio je vhodným reprezentantem kabánského "desarrolla" - já se domnívám, že ano. Navíc se z tohoto pojmu (viz konference) stává pojem filosofický, povýtce lingvistický. (18.04.2021)