Hamlet

Pro mě bohužel absolutně bez nápadu. Z pochopitelných důvodů tu chybí pár vedlejších linek jako rámování Fortinbrasem nebo Rosenkranz s Guildsternem. Z pochopitelných důvodů byly taky pokráceny některé chytré monology, které byly zajímavé na předloze. Vše se zkrátka do filmu nemůže vejít - ale "na oplátku" za tyto škrty jsem nedostal nic navíc. Co si přečtu v knížce, to tady uvidím zfilmováno tak, jak jsem si to zhruba představil. Vše je režijně bez nápadu, některé původně mimo scénu odherané pasáže (vražda starého Hamleta, piráti) jsou sice vizualizovány, aby se rozbil původní těžký monolog, ale bez jakékoli přidané hodnoty - kdyby tam nebyly, taky by se nic nestalo. Kromě chytře vyřešené záměny kordů v závěrečném souboji a hezké smrti Ofelie mi film nedal vůbec nic, co by nebylo patrné z předlohy. Žádné posunutí významu, žádná autentická emoce, žádný zajímavě dohraný motiv... nic. Vzít Laurence Oliviera a nechat ho za chabé choreografie přečíst Shakespeara podle mě na dobrý film nestačí. (03.12.2010)

Přibližně druhá polovina snímku je výrazně lepší než ta první, neboť u té první se mi hned dvakrát zadařilo usnout. Příběh je samozřejmě těžce omletý a snad každý ho již měl možnost vidět ve 42 různých adaptacích. Tuhle bych zařadil mezi ty vydařenější. Přesto, pro Shakespearea vyloženou slabost nemám. Spíše jej vnímám jako takovou moji povinnost, nežli radost. Pozitivně oceňuji, že bylo dílo zkráceno na nezbytné minimum, jinak bych si pospal o dost více. Na rok 1948 a zisk 21. Oscárka to bylo rozhodně luxusní dílko. Podařilo se dokonce i dokonale přenést divadelní atmosféru na filmové plátno. Především monology stojí za poslech a samozřejmě závěrečné rozuzlení je kouzelné. Vše tomu předcházející, je záživné výrazně méně, skoro až vůbec. Za mě zhruba za dvě. (22.02.2016)

Fantazia. Po sklamani s Henrychom V. sa mi do toho velme nechcelo, ale toto je ina liga. Olivier sa z filmu na film ohromne posunul a vytvoril uzasnu adaptaciu ikonickeho diela. Klucove sceny (duch, smrt Ofelie, lebka, divadlo, monolog byt ci nebyt) su bombove a celkova stylizacia je krasne podnetna. S divadelnym povodom sa pracuje velmi posobivo. Cele to posobi ako keby do predstavenia vtrhol stab, sme tak k postavam blizssie a ich pocity podporuje napadita filmova rec. Uzasne herecke vykony su samozrejmostou. Videl som som predtym iba dve verzie (Zeffireliho a Branaghovu), no tato mi, aj napriek dobe vzniku, pride najlepsia. 10/10 (24.03.2020)

Vynikající anglický divadelní a filmový herec a režisér Laurence Olivier přijal pro své filmové zpracování „Hamleta" tradiční názor na smysl a poslání této Shakespearovy tragedie. Proto klade jako předznamenání filmu slova: „Toto jest tragedie člověka, který se nedovedl rozhodnout!" Slova, která určují koncepci Olivierova díla. Ostrým a přitom nesmírně citlivým pohledem filmové kamery přibližuje divákovi nešťastného dánského prince, jeho rozbolavěné nitro, jeho něžnou duši naplněnou vášnivou obrazotvorností, duši, kterou povaha a vychování činí citlivější nežli ostatní, duši, ne vladaře ani bojovníka, ale básníka, který jest stvořen nikoliv aby jednal, nýbrž aby snil... — Nucen zkrátit obšírný děj divadelního dramatu do doby pro filmové dílo únosné, vypustil Olivier vše, co přímo nesouvisí s vnitřní problematikou Hamleta — člověka. Vypustil celé zahraničně-politické zarámování příběhu a všechny postavy, jejichž působení je čistě dějové a nemá vlivu na utváření vnitřní problematiky tragedie (dvořané Voltimand, Kornelius, Rosencrantz a Guildenstern, Poloniův služebník Reynaldo a jeden z hrobníků). Je jisté, že tyto změny v klasickém dramatu neprovedl s lehkým srdcem. Dobře si uvědomoval, jak každým sebemenším škrtem Shakespearova hra ztrácí. Proto sám nepovažuje svůj film za „zkrácenou versi Shakespearova dramatu", nýbrž spíše za jakousi „essay o Hamletovi". — Po filmové stránce je to dílo mistrovské, od scénáře, který umně a s nesmírným, smyslem pro logičnost spojuje jednotlivé scény a záběry, aniž v nejmenším porušuje křehkou stavbu básníkova díla, přes vynikající režijní zpracování, podporované hloubkovou kamerou, až k mistrovskému výkonu herců a zejména samotného Oliviera v titulní roli. — Našim divákům, kterým je jen velmi zřídka dopřáno zhlédnout toto vrcholné Shakespearovo drama na jevišti, a zejména těm mladším a nejmladším, kteří je v divadelní formě dosud vůbec nepoznali, dá Olivierův film nesmírně silný a hluboký zážitek, hodný nesmrtelného díla Shakespearova. A v tom vidíme jeho význam a poslání pro naše filmové diváky. Filmový přehled 41/1954 (03.06.2009)

Jedná se zřejmě o jednu z vůbec nejzdařilejších hamletovských filmových adaptací vůbec. Krácení obsáhlého díla vůbec výslednému tvaru neublížilo. Tragédie do nekonečna vykladatelného a stále nově režisérsky i herecky uchopitelného muže-intelektuála je promítnuta do dobových poválečných poměrů, které byly až úzkostlivě citlivé ve věcech mravnosti a heroismu či naopak zrady a selhání. Olivierova adaptace důsledně ctí prvotní divadelní tvar díla, využívá však i možností filmové kamery k prokreslování detailů a ponorům do vnitřních hnutí hrdinů tohoto geniálního Shakespearova dramatu. Rozervanost ženských postav - Ofélie i královnina - propůjčuje ději věrohodnost a přesvědčivost; svá etická zakolísání má však také např. i Klaudius. Olivierův výkon v titulní úloze je nesporně mezníkem a klasikou sám o sobě. A tak i po šedesáti letech se zatajeným dechem přihlížíme dramatu dánského prince, který sice nikdy nežil, ale jehož tragédie je navzdory tomu o to živější a přesvědčivější. A nadčasovější. (26.12.2010)