Réžia:
Michel GondryScenár:
Charlie KaufmanKamera:
Ellen KurasHudba:
Jon BrionHrajú:
Jim Carrey, Kate Winslet, Kirsten Dunst, Tom Wilkinson, Mark Ruffalo, Elijah Wood, Ryan Whitney, Debbon Ayer, Thomas Jay Ryan, Jane Adams, Paulie Litt (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 514)
Velice zvláštní a chaotický film, ve kterém se skrývá výjimečná genialita, originalita a taky trochu šílenství. Vše vychází z neprobádané, fascinující mysli Charlieho Kaufmana. Jim Carrey, kterého jako herce nemám příliš v oblibě, mi zde dokázal, že ho, i jeho postavu dokážu mít ráda. A Kate Winslet je pro mě královna. ()
Parádně "divná" story s parádně "divnými" hereckými výkony v nejoriginálnější scénáristické omáčce za hooodně dlouho dobu. Skoro tak "mind-blowing" jako v Kůži Johna Malkoviche a o třídu lépe natočené než Slez ze stromu. Kaufmanovi se nedá upřít, že má dnešní Hollywood těžce na háku. Sice jeho filmy zhola nic nevydělávají, ale náročný divák-fajnšmekr si spokojeně pomlaskává ;). Dodatek: VŘELE doporučuji dát si týden oraz a vyrazit znovu. Při druhém zhlédnutí se budete cítit jako na nekonečném tobogánu, všechno získá mnohem větší smysl, emoce budou silnější, myšlenky výraznější a celkový zážitek znásobený přesně 1.5x. Jděte do toho. ()
Zhliadnuté druhýkrát tak po piatich rokoch. Tentokrát ma to dostalo. Minulý rok som mal do školy napísať rozbor tohto filmu a dnes mi ho bolo ľúto vymazať z pracovnej plochy, tak ho aspoň priložím sem: Z pera dnes už takmer legendárneho scenáristu Charlieho Kaufmana vyšiel príbeh, ktorý je nielen neotrelým naratívnym experimentom, no zároveň nie je samoúčelný, veľmi presne slúži idei diela, ktorou je akási forma eseje na tému romantických vzťahov ako súčasti našich životov. Dosahuje tým nielen tradičnými kolíziami charakterov, ktoré tak dobre poznáme, ale do romantického žánru nenápadne primiešava i žáner sci-fi. Centrom diania je tu spoločnosť vymazávajúca spomienky na nášho bývalého partnera. Hlavný hrdina Joel sa dozvedá, že si tento netradičný zákrok dala urobiť jeho bývalá priateľka Clementine. Veľmi ho to zranilo a tak nad rovnakým riešením uvažuje aj on. Až pri divokej ceste, ktorou si prechádza vo svojej hlave, si začína uvedomovať, že napriek tomu, že bolesť, ktorú zažil, je neúprosná, prináša nám i veľa múdrosti, vzťahy nám nedávajú iba bolesť, ale aj mnoho životných skúseností, učia nás o sebe samých aj o našom vzťahu k ľuďom ako takým. Joel sa procesu začne neúspešne brániť a chce si jednu, dve, či tri spomienky uchovať, vzhľadom k tomu, aké dôležité pre formovanie jeho osobnosti boli. Čoskoro sa teda dozvedáme, že Joel a Clementine, ktorí na začiatku sujetu predstavujú dvoch neznámych ľudí, ktorí si pripadajú trochu povedomí, sú v skutočnosti bývalí partneri, ktorí obaja úmyselne prišli o svoje spomienky na toho druhého. Dozvedáme sa teda až spätne, že film je rozprávaný retrospektívne. Táto chytrá slučka v rozprávaní (vďaka ktorej je film jednoznačne silnejší druhým zhliadnutím) nám umožňuje prežiť si záverečnú katarziu, kedy sa Joel s Clementine dávajú znova dokopy, obaja s vedomím, že im vzťah vysoko pravdepodobne i tentokrát nevyjde – avšak tentokrát už bohatší o uvedomenie, že i tak stojí za to sa niekomu odovzdať a niekoho naplno milovať, napriek tomu že to môže kvôli osobnostným rozdielom skončiť a že tento koniec prináša aj veľkú mieru bolesti. Podobne obohatený je teda v závere divák, ktorý si neraz prešiel podobnou skúsenosťou a môže si ju viac vážiť, napriek jej ťažobe. Pretože práve nekončiaca bolesť zo zlomeného srdca nám dokáže vyvrátiť prchavosť lásky a zdôrazniť jej jedinečnosť. ()
O tom, jak je Eternal Sunshine of the Spotless Mind kvalitně natočený film vás přesvědčí fakt, že i přes svou strukturální složitost jej pochopíte ihned po jeho skončení, kdy do sebe jednotlivé vrsty dokonale zapadnou. Jim Carrey ve své nejlepší roli dokazuje, že komediální škatulka u něj byla úplně zbytečná, jeho dramatický talent je totiž mnohem větší. Smekám před Kaufmanem i Gondrym. ()
To se prostě musí vidět, to nelze snad ani slovy ohodnotit. Geniální Jim Carrey, stále se lepšící Kate Winslet a k tomu úžasný a bravurní scénář a neméně kvalitní a jedinečná režie Michela Gondryho. Když jsem byl na tomhle veledíle v kině, tak mne film naprosto uhranul a už po prvním zhlédnutí jsem věděl, že jsem měl možnost vidět jeden z nejgeniálnějších filmů celé kinematografické éry. Tohle není normální film. Tohle je skvost, který když pochopíte a dokážete se mu naplno oddat a vcítit se do něj, tak vás potká nevšední filmový zážitek, který vám utkvěje v hlavě na hodně dlouhou dobu. Pro mne jeden z naprosto stěžejních filmů a možná dokonce jeden z nejlepších filmů celého 21. století (to ukáže budoucnost). Bez debat uděluji pět hvězdiček! ()
Galéria (141)
Zaujímavosti (48)
- Rolu Patricka (Elijah Wood) si mal pôvodne zahrať Seth Rogen. (MikaelSVK)
- S myšlenkou filmu přišel za Michelem Gondrym jeho přítel umělec Pierre Bismuth, který ji uvedl slovy: „Představ si, že ti přijde poštou karta, na které bude napsané, že si tě právě někdo nechal vymazat z paměti.“ (don corleone)
- Mazání paměti je stále metodou fiktivní, avšak u myší se již selektivní vzpomínky vymazat podařilo a předpokládá se, že by se jí dalo používat k léčbě posttraumatického syndromu. (Nancy...)
Reklama