Melrose Place

Celkem obycejny serial, ktery zachycuje zivoty prumernych americanu kolem 25 let v jednom domovnim komplexu. Zobrazuje jejich vztahy, praci, uspechy i krize. Pro normalniho americana do 30let mozna zajimave, ale jinou vekovou kategorii nebo treba takoveho Cecha uz serial bavi jen chvili a nema silu udrzet si jej na delsi dobu. A ani to nemrzi... (30.07.2008)

Tenhle seriál jsem milovala coby malá holka. Naši se vždycky schovávali v jiných místnostech, protože toho na ně bylo moc, a navíc se báli, co jen to ze mě vyroste, když se mi líbí taková zvěrstva. Neskutečně mnoho podrazů, zklamání, intrik, vyhrožování, vydírání, a opakovaných chyb, někdy až s docela fatálními a děsivými konci. Nemusela jsem Amandu, protože byla k uzoufání nudná a zbožňovala jsem, jako tradičně, psychopatickou postavu Kimberley Shaw. Miluju TV Barrandov - už to zase běží o víkendech - já se snad zbláznim radostí :D. (22.01.2009)

Neviděl jsem ani všechny série, protože to bylo horší a horší. První řada ještě ušla, pak už to bylo jen o tom, jak tvůrci přemýšlí, kdo z postav se s kým ještě nevyspal a jak to napsat tak, aby to, že se spolu vyspí, vypadalo normálně... Bydlet bych v tom baráku nechtěl, má podezřele vysokou úmrtnost obyvatel... (21.05.2010)

Ano, každý má nějaký ten svůj úlet (nebo kostlivce ve skříni, chcete-li). I já. A tento. Seriál se rozběhl jako vyprávění o osudech v podstatě středostavovských obyvatel jednoho nájemního domu (prodavačka, doktor, začínající spisovatel), aby skončil typicky americky se zápletkami typu vydírání kvůli autonehodě anebo nález petroleje nebo ropy na neúrodném pozemku. Neskrývám, že jsem se bavil a nadhled jsem si zachoval, nebo v to aspoň doufám. Právě kvůli tomu, že takové problémy nemám, jsem se s chutí podíval. 70%, místy míň, místy víc. (12.05.2003)

Tak tady se scénáristé vyřádili. Takové panoptikum vyšinutých psychopatických postav by nevytvořil ani Hitchcock. Totální devalvace vztahů byla dovedena do takové dokonalosti, že už to nebylo o tom, kdo s kým, nýbrž kdo s kým pokolikáté. Aby toho nebylo málo, snad ke každé postavě přičarovali scénáristé nějaké tajemství z minulosti, jehož provalení bylo vždy dobrou záminkou k tomu, aby se na scéně objevili další psychopati, například exmanželé či ještě vyšinutější sourozenci. Nu, raději bych žil v prostředí stvořeném Alfredem Hitchockem, než se přestěhovat do tohoto komplexu s bazénem. Výsledkem scénáristických ekvilibristik pak bylo to, že nakonec byl nejsympatičtější doktor Michael Manchini, jenž byl odpudivým záporákem už od začátku, ale aspoň si držel pořád svou linii. Přesto musím uznat, že toto dílo dokázalo udržet diváka v pozornosti a nebýt některých obzvlášť šroubovaných dialogů, situací a postav, šel bych s hodnocením zřejmě ještě výše. (19.08.2012)