Memento

Těsně po zhlédnutí jen lehce nadprůměrná kriminálka, kterou citelně vylepšuje geniální koncept, se s odstupem několika minut (nikoliv hodin, dní, či týdnů, jak tomu obyčejně bývá) stává vynikající, jelikož si divák uvědomí, jak moc ho Nolan přinutil vnímat příběh a žasnout nad tím, jak do sebe vše hladce zapadá a bez jediného zašprajcnutí funguje. Takhle unavený jsem po filmu nebyl hodně dlouho. A je to únava vskutku příjemná. (25.08.2009)

Film jsem dokoukala do konce a nenadchnul mě. Nevadí mi vyprávění od konce ani postupné rozkrývání příběhu, ale samotný příběh mě nezajímal, hlavní hrdina mi byl nesympatický a celkem mi bylo jedno, jak to dopadne. Tak už to je, někdo rád holky, jiný vdolky, musím se smířit s tím, že Christopher Nolan netočí filmy pro mě. (01.10.2017)

Mistrovské. Komplikované, ale zároveň přesně do sebe zapadající. Příběh sám mi nepřijde plochý, ale zajímavý - divák (stejně jako hlavní postava) kdo je kdo a když mi to vše do sebe začalo zapadat, dočkal jsem se mnoha překvapení. Navíc výborné herecké výkony. A kdože vyfoukl Nolanovi ceny za scénář? Zlatý glóbus dostala Čistá duše a Oscara Gosford Park. Nepochopitelné. (07.07.2003)

Pan Nolan by potřeboval jít na vyšetření hlavy. Takto natočit film může opravdu jen magor. Vracení v čase, sledování filmu od konce a to kouskování jednotlivých scén mě dělalo ze začátku velké potíže. Pak jsem to pochopil a sledování mě už nedělalo takový problém. Nejvíce mě zajímalo, jak to skončí. (Nebo vlastně začne?) Přesto některé pasáže mi připadaly, že tam jsou navíc a některé mi tam vůbec neseděly. Zpočátku jsem měl myšlenky odpadu, poté jedné a dvou, nakonec díky tomu, že mě zajímalo, jak to dopadne a že jsem se vymotal ze ztracení, tomu dávám tři. Kdyby to bylo natočené od začátku, bylo by to pro mě lepší, ale ztratilo by to tu pointu, kterou to mělo v tomto stylu natočení. (27.01.2014)

Tehdy to byla událost a jméno invenčního Christophera Nolana se začalo ve velkém skloňovat. Dnes je uctívaným polobohem, místy si troufnu tvrdit, že nezaslouženě (poměrně špatně pracuje s emocemi a kupříkladu nechápu jeho pořadí mezi kameramany zde na CSFD). Tehdy „odvyprávěl“ příběh muže, který v souvislosti s vraždou manželky přišel o krátkodobou paměť. Mstít se je proto docela ošemetné, pomůžou polaroidové snímky a tvrdá data vytetovaná na vlastním těle. Holt byla to láska jako trám. Postupně se propracováváme zpět do minulosti, tudíž víme, jak to má celé skončit. Ovšem jak to začalo, to už je o obrácené chronologii tohohle netradičního příběhu. Střih, buldočí vytrvalost pomsty, střih, komu důvěřovat, střih. Guy Pearce i Carrie-Anne Moss jsou fajn, nápad také, ale na zadek zase úplně nepadám. Tedy nepadal jsem léta páně 2000, ani o 17 let později. A ani nikdy mezitím. (21.09.2017)