Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí (07.06.2006)

Jeden z těch asi pěti filmů, které jsem ochotná si pouštět dokola. Neuvěřitelná mrazivá vztahová nádhera, síla i slabost, kultivace, vtip, šarm, elegance, bolest, ztráta, ubližování, poznenáhlé a šálivé jevení se pravd, bytí, spolubytí, samota i partnerství. Famózní a virtuózní - nejlépe sledovat v jeden večer s excelentním českým pandánem Play Strindberg (1996), hereckým koncertem Josefa Abrháma a Libušky Šafránkové. *~ (26.05.2022)

Albeeho hra zabere při čtení skoro až 4 hodiny, tudíž ji logicky pro film Nichols s Lehmanem "proškrtali". Ovšem takovým způsobem, že to vypadá, jako by ani nic nevypadlo - všechna brilantní, atraktivní a zábavná místa jsou zde k vidění ve stejném tvaru. Navíc je sympatické také to, že se snímek oproti komornímu prostoru textu (jeden byt a nic jiného) rozlezl i ven, do nejbližšího okolí, přičemž tím síla dramatu nijak neochabla. (03.09.2010)

Jako by Edward Albee psal svou hru pro Elizabeth Taylor a Richarda Burtona. Jako by mu Mike Nichols četl myšlenky, jako by byl divák manipulován zvláštní silou, snad silou vztahu George a Marthy, a fascinovaně sledoval každý pohyb, každé slovo dramatu... Martha s Georgem mají vlastní svět, svět plný lásky i nenávisti, svět obrovských emocí, podivných her, naplněný vlastním způsobem komunikace, svět, který jim vynahrazuje zklamání, neúspěchy a nedostatky reálného života. Zatímco oni se v něm pohybují s naprostou samozřejmostí, pro jejich okolí představuje obrovskou záhadu, kterou se vší silou snaží pochopit, přestože mají minimální šanci. Albee za nimi posílá na návštěvu dvojici na první pohled naprosto odlišnou, ke konci ovšem divák zjišťuje, že i oni si svým způsobem kompenzují problémy života, že sladká Honey není zas až taková naivka a její Nick není neustále tím věrným gentlemanem. Právě on postupně odkrývá celou hru Marthy a George i to, že vztah navenek plný křiku a hádek může patřit k těm nejpevnějším. I přesto, že jednu z jejich her, konkrétně tu 'mateřskou', je nutné ukončit. Kromě už zmiňovaných fascinujících hereckých výkonů, oceňuju Nicholsovo filmové zpracování, ne vždy se divadelní hra dá přenést na plátno bez toho, aby ztratila své podstatné myšlenky, kouzlo postav a situací. Zvlášť v absurdním dramatu plném absurdních frází, absurdních činů, absurdních her.. Těch, které provází každý den našeho života... (06.05.2011)

Výborné drama (thriller, proč?). Emocionálně silné dílo stojí hlavně na skvělých hereckých výkonech obou hlavních představitelů a pak na dobře napsaných dialozích. Narozdíl od Války Roseových tento snímek hraje na o dost vážnější notu a moc dobrý pocit jsem po zhlédnutí filmu neměl. K udělení plného počtu mi však brání občasná nuda (hlavně zezačátku) a pak taky závěrečná pointa; možná jsem ji prostě jen nepochopil (nepopírám), ale pokud ano, tak mi vůbec nepřipadala překvapující nebo snad dokonce šokující a došla mi vcelku brzo. (31.03.2010)