Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

Je to šialené, neurotické, znervózňujúce... ale fantasticky zahraté. A aj keď to vyzerá, že jediné hviezdy budú Burton a Taylorová, veľmi ma svojím výkonom prekvapila "žaba" Sandy Dennis, na ktorú som spočiatku pozerala ako na jej postavu - hlúpučkú naivku - ale toho Oskara za vedľajšiu úlohu si plne zaslúžila. (21.06.2007)

Ďalší smutne zobrazujúci príklad manželstva. Spočiatku som čakal, kedy na scénu konečne vybehne Virginia Woolfová, ale nedočkal som sa. A to je dobre, pretože zastierať týchto štyroch perfektne hrajúcich hercov ďalšou postavou by bola nesmierna škoda. Takže asi len toľko, že dominanta hereckých výkonov zastiera všetko ostatné, nech bol scenár vo svojej podstate akokoľvek skvele napísaný. Niekedy takmer horrorová hádka, keď som už-už čakal, komu vypenia nervy a s tým druhým to ukončí, zaškrtí, zastrelí, prechádza behom sekundy skoro až do uštipačnej komédie s mŕtvolne čiernym humorom. Krásne smutné. 90%. (16.09.2008)

"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! (03.01.2005)

Ani vo sne by mi nenapadlo, ze mi Mike Nichols pripravi takuto psychologicku dramu o manzeloch, ktori su nespokojni so zivotom a tak si zahraju hru, kto dokaze tomu druhemu viac ublizit. To by bolo mozno v poriadku, keby do toho nezatiahli este jeden manzelsky par a pritom su vsetci pod vplyvom alkoholu. Hlavnu ulohu a najväcsie pozitivum filmu maju predovsetkym herecke vykony. Mozno si pomyslite, co je na tom tazke zahrat opitu postavu? Mozno to nie je tazke, ale naucit sa tie dialogy a pritom sa vzit do nestastnych postav za lahke urcite nepovazujem a preto ma ten film velmi bavil aj napriek tomu, ze niektore dialogy boli unavne. Vsetci styria herci boli nominovani na Oscara, ale iba dvom hereckam sa ho podarilo ziskat a su to Elizabeth Taylor a Sandy Dennis. Hercom Richardovi Burtonovi vyfukol sosku Paul Scofield za dramu CLOVEK PRO KAZDE POCASI (1966) a Gerogeovi Segalovi pre zmenu Walter Matthau za romanticku komediu od Billyho Wildera STISTKO (1966). Film Kdo se boji Virginie Woolfove bol este nominovany za najlepsiu reziu a film, avsak favoritom oscaroveho vecera bola zrejme uz spominana drama CLOVEK PRO KAZDE POCASI, ktora v oboch kategoriach Oscara dostala, reziserom bol Fred Zinnemann... 15.10.2010 _______ Elizabeth Taylor - (Martha) +++ Richard Burton - (George) +++ George Segal - (Nick) +++ Sandy Dennis - (Honey) +++ Hudba: Alex North +++ Nemecka Cinema - 100% (15.10.2010)

Míša Nicholsovic je génius, o čemž mě přesvědčil už v Absolventovi. Tenhle těžký film má kvantum zbraní, které svou palebnou silou hravě uspokojí požadavky i toho nejnáročnějšího diváka. To zásadní plus však spočívá v kadenci, která se nezadrhává až do závěrečných titulků. Další velmi silnou zbraní je bezesporu geniální scénář, který zvedá Virginii Woolfovou až na samý vrcholek těch nejlepších scenáristických prací. Sálá z ní život takový, jaký bohužel je. Eliz Taylor a můj velký oblíbenec Richard Burton jsou herci obrovského formátu a zde skutečně excelují, tudíž nominace jsou pochopitelné. Druhé duo rovněž bez chyby. Občas si při projekci nějakého emotivně strhujícího filmu jistě každý z nás řekne: "Vždyť je to jen film" V tomto případě to však není pravda, neboť dalšími silnými zbraněmi jsou realita a autentičnost, díky které je divákovi naservírováno takové množství životních sraček, až z toho skoro mrazí. Inteligentní a emotivní film, který v divákovi rozhodně něco zanechá. 80% (02.11.2011)