Dálniční hlídka

Spolu s dvěma veterány se vydáváme na dvouhodinovou naháněčku asi nejznámějšího zločineckého párečku Ameriky. Tempo je pozvolné a ke své době a faktu, že oba Rangeři už nejsou ve svých kovbojských letech, opravdu skvěle sedí. Přičteme-li i nejednu ze scén, kdy se tají napětím dech, vyjde nám z The Highwaymen výborný krimi thriller, který se chlubí bohatou dobovou výpravou a hlavně neuvěřitelnou chemií obou hlavních protagonistů. Btw. Verbal mě pro jednou se svým posledním souvětím opravdu odrovnal. (12.03.2020)

Film, ktorý krásne mystifikuje skutočnú udalosť a robí históriu trošku zaujímavejšou. Takých filmov máme mnoho a vždy som k nim iklinoval trošku viac ako k priamočiarej histórií, hoci nie vždy dosiahli potrebného efektu. The Highwaymen z toho vychádzajú dobre. Hancock síce neprináša nič osobité - ale vie zachytiť krajinu a atmosféru. Pri tých malých momentoch - rozhovor s Clydovým otcom/príbeh o zabíjaní pri kartách - dokonca naznačuje hĺbku a presah a pri týchto scénach som trošku zacítil závan Krajiny, ktorá nie je pre starých. Všetko to leží na bedrách Kevina Costnera a Woody Harrelsona. Ich duo a chémia medzi nimi pre mňa fungujú a tým pádom sú pre mňa obrazom normálnych hrdinov, ktorý vedeli robiť svoju prácu v dobe, ktorá im nepriala. Thomas Newman sa znova miluje s klavírom takým spôsobom, že si to zapamätáte a celkovo z toho zostal dobrý pocit. Stojí určite za pozretie. (20.03.2020)

Nejpoctivější "too old for this shit" western ze staré školy za dlouhou dobu. A ne, třicátá léta v plném rozpuku hospodářské krize a káry ukrajující míle z nekonečných dálav namísto koní na tom pranic nemění. Pozvolna (jakože opravdu hodně pozvolna) plynoucí, na ústředním duu vystavěné, nádherně nasnímané i odehrané. Je to neskrývaně "mccarthyovské" do morku kostí čili zdánlivá "pouze" žánrovka v podobě melancholické náladovky, které nelze nepodlehnout. Její podmanivé (ne)tempo vás totiž buďto spolehlivě uspí či naprosto učaruje. (29.03.2019)

Pokud člověk viděl alespoň jeden snímek od Lee Hancocka, tak získá přesnou představu, co čekat od této dvojky Texas Rangerů nahánějících Bonny a Clydea. Jsou to takové ty leckdy unylé a nevýrazné oscarovky (ať už se jedná o Zakladatele, Zachraňte pana Bankse či přece jen trošku živější i když patetičtější Blind Side). Nemyslím to ovšem úplně pejorativně. Mám jen pocit, že tento tvůrce točí pro starší publikum, kterému příliš nevadí až destruktivně pomalé tempo vývoje příběhu. Takoví jsou přesně Highwaymen. Na rozdíl od starého starého snímku s dvěma výše zmíněnými postavami se ale tentokrát zabýváme dvěma postaršími vysloužilými pistolníky, které příznačně hrají dva mí velcí oblíbenci a herečtí veteráni Kevin Costner a Woody Harrelson. Chemie mezi nimi je naprosto neskutečná a filmem vás provedou i v těch nudnějších chvílích. Nezřídka jsem si přál, aby byl Kevin opět o 20 let mladší, ten by nám ještě ukázal věcí. Nicméně i v tomto vyšším věku si našel tu správnou hereckou polohu a je radost se na něj koukat ať už jako Johna Duttona ve výborném Yellowstonu nebo právě menších žánrovkách, třebaže nyní už pro Netflix místo kin. Celkově to tedy není žádný skvost, nýbrž slabší 7 s výborně prokreslenými postavami a jedním z dalších příběhů dle skutečné události, jež čekaly dlouho na zfilmování. (04.04.2019)

No jo, bylo to tam všechno a dobře vyvážené. Výborné záběry, odstíny barevnosti, zpomalení, krásně rozpracovaný problém stárnutí i parťáctví, starého železa a tak. Hezky ústrojně rozpracované bylo i to, jak se postupně vzmáhá vlna vzteku vůči Bonnie a Clydovi mezi policisty i rangery, která graduje v překvapivém i pochopitelném a silném palebném finále. Byla tam i dobře odměřená dávka humoru, cynismu a hyperrealističnosti. *** Jenže s tím mám stejný problém jako třeba s Mare z Easttownu (moje zhrzená recenze) - a i z mého hodnocení je patrné, v čem spočívá: dá se to všechno odškrtat jako položky na seznamu ingrediencí na pizzu - co nám tam všechno dali a jestli to byl chutný mix kvalitních surovin. Je to produkt a to trefování se do očekávání je přímo hmatatelné, leží na filmu jako nesloupnutelná fólie, jako nasprejovaný fixační film, kterým jsou potažené všechny přísady, aby se nekazily, a kvůli němuž si nic nejde doopravdy vychutnat - je to práce na zakázku, v níž chybí ústrojné vyvěrání, překvapení mimo povolenou škálu položek, originální vývoj mimo povolené trajektorie. U každé scény, u každého prvku, obratu ve scénáři, mi zní v hlavě soupis požadavků a pravidel, kterým se vyhovělo. Hm. Ok, ale pro mě dobré dílo a dobrá tvorba začínají až tam, kde se tyhle návody a instrukce překročí. Až za kýči a klišé. *~ (31.01.2022)