Love, Death & Robots

Mám rád krátké povídky, je to docela složitá disciplína, protože tvůrci musí zaujmout, překvapit, rozjet opravdový příběh a ještě ho nějak uzavřít, aby se divák v závěru necítil okradený. Většině povídek z Love, Death & Robots se to všechno povedlo. Ať už byl kraťas ryze akční (vážný či vtipný), ať to byla komedie o jogurtu, který převzal vládu nad Zemí, nebo o třech robotech - turistech v postapokalyptickém světě, ať to byl nefalšovaný horor s Drákulou, jakého jsme ještě neviděli, nebo s vlkodlačími vojáky či opuštěnou astronautkou, ať to bylo filozofické zamyšlení nebo magická pouštní duchařina... Vše na mě nějak zapůsobilo. Různorodost scenáristů, režisérů a animátorů tomu dodala šmrnc, takže skoro každý film je animovaný v jiném stylu a jinak pojatý, jednou s láskou cituje Vetřelce, jindy se stejnou láskou paroduje Terminátora... Řadu těch filmů si pustím znovu._____Druhá řada má méně dílů, ale kvalita i různorodost zůstala. Snad každý ten kraťas bych chtěl jako celovečerní film, nejvíce asi poslední díl s obrem na pláži, ten byl dokonalý._____Třetí řada na to jde stejně jako předchozí. Epizod je méně, ale jsou opět skvělé. I ta nejslabší (předposlední) se mi vlastně moc líbila, nicméně do paměti se mi zapsala Fincherova lovecraftovská Děsivá výprava a potom kouzelně pitomá Noc mini mrtvých. (22.03.2019)