Po životě

Mé hipsterské já by se rádo podepsalo pod komentář m4xp4yn3. Ale chápu, že Ricky to vše chce i nějak přehledněji uspořádat do sitkomové formy. A hlavně mu do toho nikdo nemluví. Ovšem přestože dal Gervais dohromady bandu mých oblíbených a nepříliš známých herců, tak jako scénárista jim toho příliš nenabídl. V tomto je totiž velmi podobný Tonymu a jeho sebestřednosti. Takže tu nehrozí žádné opravdu silné momenty, jaké jsem například viděl od "oskarové" Olivie Colman ve Flowersových a ani tolik vtipu, jako v další hořké komedii Mum. To jen abych vyjmenoval komedie z posledních let, které jsou svojí kvalitou dosti nad After Life. (10.03.2019)

Gervaisovská jednohubka,která mě sice celkem bavila,ale žádnou větší stopu ve mě nezanechala.Je samozřejmě smutné se vyrovnávat se ztrátou někoho blízkého a každý se s tím srovnává jinak a po svém,ale že by mě tady ve výsledku stále se opakující řeči o tom jak není proč žít atd dojímaly se úplně říct nedá...60% (17.03.2019)

„NEMŮŽEŠ CHODIT PO SVĚTĚ A BÝT NA VŠECHNY HRUBÝ...“ … „PRÁVĚ, ŽE MŮŽEŠ. TO JE TA KRÁSA. BÝT MILÝ A OHLEDUPLNÝ, PEČLIVÝ, ČESTNÝ, TO NENÍ ŽÁDNÁ PŘEDNOST. JE TO SPÍŠE NEVÝHODA...“ /// Tonyho omrzel život. Umřela mu žena a tak kolem sebe na důkaz smutku šíří sarkasmus. Často vzpomíná u videa. Mluví sprostě. Má hodně truchlících keců… Drama s komediálními prvky. Podezírám všechny, co dali víc jak tři*, že je to za ten optimisticky hezkej poslední díl. Dokázal totiž po těch předchozích pohladit na duši a šířit pozitivní myšlenky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umřela mi stará. A sere mě to! (– jinak na to nečum). 2.) Neustále přemejšlím, jak je můj život zbytečnej… 3.) Thx za titule „Perverz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (31.01.2020)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)

Kdybych měl najít seriálovou definici pro nádherný Hrabalův neologismus Krasosmutnění, vybral bych jednoznačně tuhle Gervaisovu lahůdku, která je smutně krásná, krásně smutná a prošpikovaná originálním humorem, který umí už snad jen on. Mockrát jsem měl pocit, že jsem nervově labilní, protože na záchvaty smíchu bezprostředně navazoval pověstný "knedlík v krku". Dostal mě. (12.10.2020)