Hlava-22

Skoro se mi chce napsat - nepovedená adaptace vynikající protiválečné knihy... Tam, kde u Hellera absurdita demaskuje zrůdnost války, tam ale režisér Mike Nichols vytváří labyrint nesmyslnosti, ve kterém se jako divák občas trochu ztrácím... Podobné filmy: Jak jsem vyhrál válku, MASH, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (26.11.2008)

Hlava 22, pro mne to donedávna byla legendami opředená knížka s ještě více mystériem zamlženou filmovu adaptací. Jenže tomu je dnes konec. Film jsem viděl a od knížky mě spíš odradil, než nabudil. Připomínal mi jeden velký fantasmagorický absurdní surrealistický sen. Jeho příběh mě málem udolal - jako když se vám zdá, že jdete po silnici a najednou je z ní řeka a pak vám náhle voda sahá až po krk. A voda se změní v sirup a vy musíte jít dál, dosáhnout druhýho břehu, protože vrátit se už nelze. Jenže druhý břeh je tak daleko, tak nedosažitelný, a ta voda pořád stoupá a už vám dosahuje pod nos a vy pořád jdete. Co taky jinýho můžete dělat? A přesně tak mi připadá tento film. Směs různých psychologických výjevů, absurdních rozhovorů a myšlenkových pochodů, flashbackování ve flashbacích, jež jsou šoučástmi flashbacků. Alan Arkin odvádí slušnou práci, jeho Yossarian je uvěřitelný a vlastně jediná jakžtakž normální postavička celé této magorické tapiserie. Příběh je vlastně velice okrajová oblast, hlavní bylo ukázat, jak je válka absurdní, jenže tam je na můj vkus absurdity až moc. Nevadí mi absurdní drama, Plešatou zpěvačku od Ionesca jsem četl jedním dechem a nemohl jsem se dosmát, stejně tak Havlovu Zahradní slavnost. Jenže tady je příliš málo humoru a příliš mnoho cvokaření, téměř žádné válčení a maximum absurdity války. A přesto je boj tím, co v lidské historii rozhodlo nejvíc a nejrychleji největší množství rozporů a krizí. Vždyť nebýt války, měli bysme tu Hitlera i s jeho odkazem dodnes! (29.10.2006)

Válka je vůl, lidi jsou blázni a vůbec je to všechno tak nějak nalevačku. A bejt normální je vlastně ta největší šílenost jaké se můžete dopustit. O tom všem je Hlava 22, jeden z nejznámějších protiválečných románů, který tak trochu geniálním způsobem chrlí humor absurdnější než je reálně možné, který se čtenářem vytře podlahu a donutí ho smíchy skoro zemřít... a pak ho protáhne takovými depresemi že si přeje aby předtím chcípl úplně. Nichols se toto pokusil přenést na plátno a povedlo se mu to jen částečně - homor tu je, absurdnost taky, zdrcující poslední třetina už ale moc ne... i kniha je hodně útržkovitá a vyprávěná nechronologicky, ale film je tímto díky své krátkosti velice poznamenaný a nedokáže ani zdaleka přenést na diváka tak silné pocity jako kniha... a nedokáže se vyrovnat ani svým způsobem velmi podobnému Altmanově MASHi ze stejného roku. 7/10 (19.06.2008)

Zmatek, ve kterém jsem se ztrácel podobně jako kapitán Yossarian, nebyl zmatek válečný, ale zmatek scenáristický. Viděl jsem řadu skvělých scén, k popukání vtipných, absurdních i mrazivých, nicméně nakonec jsem měl pocit, že řadu z nich jsem ani vidět nemusel - že byly takřka zbytečné a že by Hlava 22 musela být mnohem delší, aby se je podařilo do děje pořádně začlenit a aby se všechny ty podivné postavičky v uniformách staly opravdovými postavami. Nicméně obžaloba války je to i tak působivá a hvězdné obsazení je vskutku hvězdné. (23.06.2019)

Už dlouho mi v nějakém filmu nebyla některá z postav tak sympatická, jako kapitán Yossarian, kterého zde hraje Alan Arkin. Když na začátku ukáže vztyčený prostředníček, jako odpověď na povel k letu, věděl jsem, že HLAVA-22, bude snímkem přesně pro mě. No a pak už to jede... Parádní válečná satira (takový drsnější MASH) s obsazením hvězdnějším, než v Expendables a vynikajícím českým dabingem České televize (2008). Stejně dobré, ne-li lepší, než Dr. Divnoláska. (04.03.2024)