Vtáčia klietka

Snímek v určitých chvílích dokonale odráží všeobecný názor společnosti na homosexuály (který se, zaplať-pán-bůh, lepší). Když jsem uviděl délku filmu, začal jsem se bát, že tak dlouho nemohou tvůrci udržet diváky. Vše ale bylo zcela naopak; klidně bych pokračoval v oné krasojízdě se skvělou hudbou v pozadí ještě další dvě hodiny...Robin Williams a Gene Hackman jsou skvělí, ale to, co předvádí Nathan Lane, to je přímo úchvatné - to prostě nemá obdoby. (16.01.2011)

K tomuto remaku francouzského filmu s precizním Michelem Serraultem, nonšalantně charmantním Ugo Tognazzim a mým miláčkem Michelem Galabru jsem přistupovala značně skepticky. Byla jsem příjemně překvapená! Všichni obstáli se ctí a nejvíc můj nejoblíbenější americký herec Gene Hackman, myslím, že dost opomíjená hvězda. Vůbec jsem neměla pocit, že amíci něco odflákli a že na frantíky a jejich humor nemají. Takový dobrý remake se povedl snad už jen u Tří mužů a nemluvněte (i když tam mi teda dost chyběl ten krásný pařížský byt). Jo a možná Mzda strachu, se zavřenýma očima:-) (15.04.2011)

Výjimečně nebudu brblat, že jde zase jen o remake, který je navíc horší než originál. Ten jsem totiž neviděl, do dneška jsem o něm nevěděl a dle hodnocení je americká verze dokonce lepší. Musím přiznat, že i mně se líbila. Tvůrci dobře využili ztřeštěný námět, který se pro podobné typy komedií výborně hodí. A dobře dopadlo i obsazení a herecké výkony. Robin Williams byl tradičně super a příjemně překvapil i do té doby pro mě neznámý Nathan Lane. Ptačí klec zkrátka splnila přesně to, co jsem od ní očekával, pobavila mě na jeden večer. Proto ji rád pro podobnou příležitost mohu všem doporučit… solidní tři hvězdy. (03.07.2019)

Velmi příjemná komedie, která nezapře své divadelní kořeny. Výborný je nejen Nathan Lane a jeho kreace hysterické a přepjaté "ženy," ale i "chlapácky" uměřený Robin Williams, který je vůči svému partnerovi manželem i otcem zároveň. Škoda jen toho useknutého závěru, jde si dost těžko představit náhlé senátorovo prozření, zvláště s jeho paranoiou vůči tisku. (30.06.2009)

Chvílemi nevím, jestli dřív nadávat na podařeného synátora, který klade nesmyslným způsobem tak nesmyslné požadavky, až to podrývá důvěryhodnost celého filmu, nebo se podivovat histriónství slečny Alberta a pochybovat, jestli se jedná o výsměch měšťácky prudérní společnosti, nebo spíš teploušům. Asi je to obojí. Nemůžu ale pominout skutečnost, že jsem polovinu filmu prochechtal, a to nejen díky fórům zjevným, ale i těm méně okatým (například když si unylá sekretářka ve fitnessu čte časopis s názvem Nietzsche). Nakonec bych to označil za inteligentní grotesku s politickým a sociálním přesahem a dovolím si zaokrouhlit nahoru. 4½. (08.05.2012)