Sopranovci

Sopranos jsou pro mě zjevením a absolutně srdeční záležitostí. Síla Sopránů leží v jejich dokonalém vývoji postav a nedrhnoucímu scénáři, sledovat cestičky prohry a výhry postav je zde obrovsky reálné a zábavné. Absolutní gigant všech hereckých výkonů je pak hlavní role Tonyho Soprana (Gandolfini) – zkoušeného a nevyrovnaného, stíhaného záchvaty vzteku a úzkosti, milujícího i lehkovážného manžela a ometače kurviček a hlavně obdařeného charismatem nadopovaného buvola. Tony však rozhodně není sám a postavy kolem něj jsou skvělým mixem figurek italských mafiánů v šusťákových oblecích a dámiček co na ně doma čekají, oprašují drahé šperky a odplavují sobeckost v chlastu a povrchnosti, opět vše skvěle zahráno a hlavně bez přehnaného pitvoření, každá postava je důležitá a má svoje místo. Seriál jako tento nelze hodnotit po jednom či pár dílech, protože až v celku vynikne jeho síla. Nejsilnější jsou vypjaté okamžiky, které se zde dějí jakoby nic, to nejde popsat bez spoilerů, ale například vražda jedné z nejdůležitějších postav se tu stane jen tak a je konec a na Vás to má strašně silný dopad. Jednotlivé epizody nemají výraznou sílu zaujmout bez znalosti postav a spletitého příběhu. Jediná a dost možná neoprávněná výtka směřuje k jakési neochotě Sopránů k přístupnosti i pro náhodného diváka. Rozhodně se jedná o něco co mohu označit za téměř dokonalé a pro mě osobně nejlepší seriálové drama vůbec - nojo nemůžu na to ani trochu plivnout:). 99% (13.02.2008)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)

Nevěřte moc tvrzením, že jde o nějaký komediální seriál. Pár vtipných momentů se v něm samozřejmě objeví, ale po většinou se hraje na vážnou strunu a v některých chvílích mi některé scény svou intenzitou výpovědi (sociopatická maminka, která chce nechat zavraždit vlastního syna) nebo svou brutalitou (skoro všechny mafiánské popravy, znásilňování, umlácení prostitutky) vyrazily dech. Seriál je plný "živých" postav, kde si určitě najdete mezi všemi těmi záporáky svého oblíbence. Nejraději mám ty hrdiny, kteří procházejí největším vývojem charakteru, tedy pohublého tvrďáka a příležitostného scénaristu, synovce Chrise a napraveného intrikána, strýčka Juniora. Sem tam se ve vedlejší roli objeví nějaká ta hvězda, parádní je např. Burt Young v roli na rakovinu plic umírajícího hitmana. A souhlasím s názorem, že se vyplatí vidět seriál v originále, protože jazyk mafiánu je proložen velkou dávkou fucku, cocksuckerů a jiných peprností, na které český překlad nějak pozapomíná a ignoruje je. (04.01.2007)

Jakožto fanoušek organizovaného zločinu v (nejen) kinematografické podobě tomuhle seriálu tleskám. Rodina Sopránů podobně jako jiné snímky odkazuje nejen k reálné historii (a konkrétním osobnostem) organizovaného zločinu především v Americe, ale často jsou zde komentovány i gangsterské a mafiánské filmy. Seriál tak jako kdyby reflektoval pozici a význam žánrů gangsterského a mafiánského filmu a jejich reprezentantů ve „skutečném“ světě soudobé zločinnosti. Nehledě na působivý obraz dnešního obyčejného mafiána a jeho běžného života a problémů. (28.01.2010)

1. série Tolik let jsem o Sopranech slýchal a vnitřně se těšil, až seriál z oblíbeného prostředí uvidím. Začátek seriálu tak možná jel ještě na této vlně nadšení a líbil se mi každičký detail. Nakonec jsem celou řadu dokoukal s prospanými díly, s díly, kde jsem přeskakoval celé scény s nezajímavými postavami (a to dost zásadními postavami jako Tonnyho matka). Rodinný život mafiánů asi nikdy nebude tak zajímavý jako jejich profese. A že tak vychvalovaný kultovní seriál bude zprzněný americkým pošahaným puritánstvím, že zabíjet ano, ale cokoliv kolem sexu ne, to jsem nečekal. Závěr byl ale přesně v duchu úvodnímu tématu a kvůli vztahu Juniora s Tonnym rád zkouknu další sérii (časem). (10.01.2022)