Zdivočelá země

Češi se vyrovnávají se svou minulostí velmi svérázným způsobem: ze dne na den zavrhnou jeden režim a v tom druhém se tváří, jako by ten první nikdy neexistoval nebo jako by se na něm nepodíleli. Lapidárně řečeno, jako by se právě narodili. Časem někdo nesměle pípne, že by se řada věcí z minulosti měla uvést na pravou míru. To způsobí všeobecné pokyvování hlav a souhlasné mručení. "Ano, ano... mělo by se... musí se... někdo by měl..." Až někdo přijde s dětsky jednoduchým nápadem, jak se dopátrat takzvané pravdy: všechno se obrátí naruby. Načež se všichni ti pokyvovači bodře plácají po zádech a říkají "Ano, ano... to se nám povedlo... to jsme to vyřešili..." a úlevně si otírají čela, zrosená tou námahou. Jenže objektivní pravda je ošemetná věc (existuje vůbec?) a rozhodně to není pouhá negace lži. 40% (15.04.2003)

V porovnání s celkem polistopadové seriálové tvorby nepochybně špičkové dílo, která z blízka, jakoby z očí do očí, přesně a neúprosně, vypovídá mnohé o době, se kterou se nejsme s to i jako společnost, i jako jedinci - pro naši společnou slabost - vyrovnat. Drsná připomínka skutečných poměrů se vyvarovává plochých a trapných násilných aktualizací a nešetří opravdu nic a nikoho. Děs poválečných a zejména zločineckých padesátých let má své pokračování ve druhé a teď i čerstvě ve třetí řadě. Jaksi en passant se tu rodí seriál-freska o komunistickém režimu, o době, která mnohé brala, ale na druhé straně i nepřehlédnutelně dávala. To není omluva nebo dokonce idylizace komunistického režimu, ale snaha o postižení plnosti doby a života. Sám jsem zvědav na další vývoj epizod třetí řady, na výpověď o době, která svou nemravností - ne zločinností - ještě padesátá léta předčila. Srovnání, které se vnucuje - seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA - s možnou srovnatelnou ambicí, vyznívá jednoznačně ve prospěch ZDIVOČELÉ ZEMĚ a jejího scénáristy Jiřího Stránského. K věci se ještě na konci roku vrátím a pokusím se o hlubší zobecnění tohoto reprezentativního polistopadového rozsáhlého díla. (02.04.2008)

Co mě celých těch 52minut drželo přikovanou v sedačce byla touha vyslechnout si tu přenádhernou hudbu v závěrečných titulcích. Nejraději mám první sérii, kdy kluci jsou ještě mladí kovbojíci, starají se o zvířata, zajímá je jen, kde si odložili svůj klobouk a na které pastvině ještě nebyli. Tohle všechno se odehrává na pozadí tragických událostí socialistického Československa, ale proč se jen tak nekochat přírodou a přestat se trápit, co komunisti byli za ha**le. (24.02.2008)

Tak jsem si ZZ po letech oživil. Zatímco první řada je českou parafrázi westernu, druhá hutným průvodcem po komunistických lágrech. Třetí oživuje největší národní trauma ze socialismu (fascinuje mě na ní téma kompromisů, kdy už nešlo o život) a čtvrtá je již vcelku zbytečným dovětkem, i když porušuje pár klišé. Nyní už bych se za seriál tak nebil, ale stále je pro mě v podstatě historickou ságou určitého období našich dějin, které se daří reflektovat tu dobře, tu hůř, stejně jako ostatním (Četnické humoresky, Vyprávěj). Škoda pozdějšího televizního zpracování, oceňuju odstup některých řad od sebe tak, aby přirozeně stáli i herci. A souhlasím, že téměř všechny smrti hlavních postav seriálu jsou na hranici uvěřitelnosti. (11.06.2018)

Bývalý západní letec Antonín Maděra je Dejdarovou životní rolí. Jde o velmi povedenou a zfilmovanou kroniku našeho národa. Jak jiste víme, tak naše dějiny nebyly vždycky procházkou růžovým sadem. Byla tu pěkně divoká období, která mapuje seriál. Považuju tenhle porevoluční seriál za jeden z nejlepších. Vždy ho sleduju, když davají reprízy. Neustálé připomínání takových událostí, které se zde odehrávají, není vůbec na škodu. Lidé rádi zapomínají a to je problém. (22.08.2016)