Réžia:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková, Helena Růžičková, Zdena Hadrbolcová, Vilma Cibulková, Ljuba Krbová, Simona Stašová (viac)Epizódy(4)
-
Dům smutku (E01)
-
Andy (E02)
-
Helga (E03)
-
Přítelkyně z domu smutku (E04)
Obsahy(1)
Čtyřdílný televizní film Přítelkyně z domu smutku vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Evy Kantůrkové. Román, napsaný na počátku osmdesátých let, byl inspirovaný autorčinými zážitky po zatčení z politických důvodů z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost zažít příběhy přátelství a solidarity, které nakonec učinily vězeňský život snesitelnějším. Ve své knize, kterou sama nazvala románem - pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. A tu neztratila ani jeho čtyřdílná adaptace, na níž se podíleli vedle Evy Kantůrkové jako spoluscenárista i Václav Šašek, režisér Hynek Bočan a řada skvělých českých herců. Film získal v roce 1994 na MTF v Cannes Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů a Velkou zlatou cenu za herecký výkon Ivany Chýlkové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (139)
Co mě na tomto čtyřdílném televizním filmu dost bavilo, byly herecké výkony a to především ve vedlejších rolích. Herecké výkony byly bez rozdílu super. To ostatní mě až tolik neoslovilo. Všechno většinou jen velmi pomalu inscenované, prostředí vězení však docela věrohodně podané, ačkoliv Bočanova režie byla hodně obyčejná a hnusně televizní, anebo to bylo tou vyloženě hnusnou kamerou. V podstatě je to dobré, ale spíše jen v jednotlivostech, než jako celek. 60% ()
pro me nezapomenutelny film. pri vzpomince si uplne predstavim sede kousave deky a beznadej, pretvarku. prekvapive kazdy dil mel neco do sebe a postavy ho perfektne ozvlastnovaly. kazda vezenkyne mela svuj osud, a rozherat ho na tak malym prostoru neni zrovna jednoduchy. kdyby se i dneska tocily takovy serialy :( ()
Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková, Helena Růžičková, Zdena Hadrbolcová, Vilma Cibulková, Ljuba Krbová, Simona Stašová, Michal Dlouhý, Pavel Nový, Oldřich Navrátil, František Řehák, Veronika Žilková, Emma Černá, Jaroslava Obermaierová, Ilona Svobodová, Marek Vašut, Yvetta Blanarovičová, Pavlína Mourková, Klára Jirsáková, Hana Brejchová, Jan Hartl, Jaroslav Šmíd, Bohuslav Čáp, Blažena Holišová, Václav Vydra nejml., Otakar Brousek ml., Bronislav Kotiš, Luděk Nešleha, Karel Bělohradský, David Suchařípa, Mirko Musil, Miroslav Saic, Jiří Havel, Petr Pelzer, Martina Menšíková, Pavel Trávníček, Vladimír Kratina, Ernesto Čekan, Ladislav Goral, Miroslav Nohýnek, Veronika Jeníková, Alena Kreuzmannová, Oldřich Vlach, Jindřich Hinke, Vladimír Drha... Bez těchto lidí by seriál ani zdaleka nemohl být tím,čím je a bude! Potěšila mě i účast mojí oblíbené Michaely Kuklové... 100% ()
Tak do domu smutku bych se dostat nechtěl. Ivana (Ú)Chýlková je fakt v této roli dobrá. Vlastně se mi líbilo herectví i dalších jejich spoluvězenkyň (hlavně paní Bohdalová a Růžičková). Vtipnej byl pan "princ" Dlouhý a "španěl" Trávníček. Z dozorkyň paní Černá a Žilková. Chvílemi mi atmosféra vězení připomínala doby, kdy jsem jezdil na tábory a taky bydlení na kolejích :-D ()
Z nějakého důvodu jsem si v dětství pletla tuhle minisérii s "Vlakem dětství a naděje", asi kvůli všude nepřehlédnutelné Heleně Růžičkové. Společnou mají tyto dva zdánlivě odlišné pořady ještě jednu věc, před lety jsem je oba shledávala zajímavějšími. Největší dojem na mě nyní udělala pouze úvodní epizoda, zbytek na můj vkus příliš upozaďoval hlavní hrdinku ve prospěch "vedlejších" vězenkyň. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (6)
- Jiřina Bohdalová (Helenka) vzpomínala, jak při natáčení využila i vzpomínek na svého otce, který byl v roce 1955 odsouzen k patnácti letům vězení (a nakonec jich za mřížemi strávil šest): "Celé se mi to vybavilo: jak ho zatkli a ve stejnou hodinu jinde zatkli i mě, takže on nevěděl o mě a já to nevěděla o něm. Vzpomněla jsem si na těch osmačtyřicet hodin, kdy už jsem byla v mundúru a bála se, že odtamtud nikdy nevyjdu. Je zvláštní, jak člověk, když mu vezmou civilní oblečení, jako by ztratil svou osobnost, svou důstojnost, a připadá si bezmocný, vydaný na milost a nemilost. Tenhle zážitek se mi úplně přesně vybavil a pro ten seriál jsem ho kompletně vykradla. To je ukázkový případ toho, jak my herci bezostyšně používáme život, svoje prožitky, i ty nejtěžší, nejvíce nepříjemné, intimní, o kterých bychom normálně nikdy nevyprávěli. Pak dostanete roli, přečtete si text, najednou ve vás cvakne a je to tam, předvádíte to všem, kteří se přijdou podívat. Dokonce vás těší úspěch, který s tím máte. To herectví je silnější než nejsilnější stud. (...) Určitě na tohle období nezpomínám ráda, chci na to zapomenout, protože v sobě nechci hýčkat křivdu. Ale když se to hodí, použiji to. Neuvědoměle, bezděčně, dokonce zakouším jistou radost, protože cítím, že to hraju dobře, že je to přesný. Pro herce je emocionální paměť jedna z nejdůležitějších, především z ní on žije. Ten, komu život plyne jako cesta posypaná kvítím, nemá z čeho brát." (NIRO)
- Ve 3. epizodě "Helga" vypráví Helga (H. Růžičková) svým spoluvězenkyním Martě (I. Chýlková) a Helence (J. Bohdalová), kterak si pamatuje, že měla malou roličku v Národním divadle, v "Prodance" (tedy opeře "Prodaná nevěsta" Bedřicha Smetany). Následně začne zpívat: "Zdráv buď ó pane náš, jádadá dádádá dam pam." (Správně tento fragment, který zazpívala, pak - místo onoho "jádadá..." - pokračuje: "Lid tvůj tě vítá". Tato árie však není z "Prodané nevěsty", ale z opery Antonína Dvořáka "Jakobín". (Idée_fixe)
- Že byla Helena Růžičková (Helga) v mnoha ohledech zvláštní a stále hledala něco „mezi nebem a zemí“ bylo všeobecně známé. Během natáčení dokonce vyvolala ducha, který vyřadil z provozu na dvě hodiny veškerou techniku. To ale nebylo jediné, čím na sebe štáb upozornila. V cele se jí totiž zalíbila postel, již si nakonec zakoupila a umístila na chalupu jako lenošku. (rakovnik)
Reklama