Noc Oscarov

Letos jsem se na ceremoniál vykašlal. Sice slibovali, že bude kratší, ale nějak mě to po těch všech obstrukcích přešlo. Nejdřív obštrukce s moderátorem. Kevin Hart byl hrozba a bál jsem se, že to dopadne jako tenkrát s Chrisem Rockem. Pak na něj našli nějakou špínu a tak ho odvolali. Následně jsem se dočetl, že řadu ocenění budou předávat během reklam a udělalo se mi zle. Reklamy vždycky byly strašnou přítěží snad každého ceremoniálu, co jsem viděl. No…prostě jsem neměl náladu. Nakonec jsem to ale přeci jen dal ze záznamu a musím říct, že tak nudný a nezáživný ceremoniál jsem ještě nezažil. Je znát, že chybí moderátor. Úvodní slovo tří krůt bylo spíš trapné. I in memorian mi nezpůsobil mrazení v zádech. Jediný moment, který se mi opravdu líbil bylo odzpívání vítězné skladby Shallows od Lady Gaga a Bradleye Coopera. Jiskřilo to mezi nimi, jako kdyby to ani nemuseli hrát. Na závěr dodám, že ocenění herců a hereček mi přijde ok. Nejhezčí projev měl Rami Malek, nejtrapnější měl Spike Lee, když se vykecal z černošské poroby a po ocenění Green Book odešel ze sálu. Konečně ale vyhrál film, kterému jsem to přál. To se asi zase dlouho nestane… (28.02.2019)

Každý shrábl nějakou tu sošku útěchy, Hollywood se politické korektnosti nehodlá vzdát. Hlavně opatrně, hlavně nikoho neurazit. Vítězily ženy a menšiny. Za vedlejší role mají Oscary dva černí herci, v hlavní kategorii zvítězil (ač oprávněně) herec egyptského původu. Snad bude spokojenost. Neskutečné děkovačky o ženách od žen, kdy z každé třetí věty zaznívala slova jako síla, víra, hranice, sen, být sám sebou, zvednout se ode dna. Paní Spáčilová nepochybně zatlačila slzu, nicméně Alfonso Cuarón pobral, co mohl, takže ještěže mexická Roma nebrala plešouna i za nejlepší film. Herečka Olivia Colman, ačkoliv jsem cenu přál Glenn Close, každopádně v závěru ukázala, jak může vypadat spontánní děkovná řeč bez všech těch povinných plků. Krásná Julia Roberts to pak celé v úplném závěru korunovala. (26.02.2019)

Green Book má hlavního oscara! A to je pro mě vrcholem celého ceremoniálu, protože to byl prostě top film z celé té, tentokráte diváčtější, nabídky. Ano, moderátor chyběl (ten Kevin Hart by asi mnoha lidem nesedl, ale já bych si ty jeho přisprostlé vtípky klidně hezky po ránu dal), reklamy tradičně meeega otravné, ale jinak to nebylo lautr vůbec nic jiného než předchozí roky, co na oscary koukám. Bez průseru a bohužel taky nějakého popíchnutí směrem k Hollywoodu (viz ignor Briana Singera atd). PS : Velice mě potěšila roztomilá děkovná řeč Olivie Colman, Favoritce jsem to sice zamák nepřál, ale jí osobně po tom výstupu ano.. (25.02.2019)

Moderátor mi nechyběl, scéna krásná, hudba také, uvádějící osobnosti stručně fajn. K cenám: to, že vyhrála Green book je prostě skvělé, protože moc pěkných filmů není nikdy dost. A to, že největší hovadina ever stran nominací na Oscara "velice intimní zpověď "(a jiné bláboly řečené k tomuto ubíjejícímu psíhovnoopusu bez hudby, scénáře, děje, poselství, sdělení...) dostala "tři ze slušnosti a pal zpátky do Mechika" mě vyloženě pobavilo. :) Škoda jen, že na úkor mé oblíbené Studené války... No a v kůži krásné paní Bradleycooperové bych dneska nemusela být. Že mi chlapa vyfoukne před nosem, v celosvětovém přímém přenosu, sice talentovaná a sympatická, nicméně ošklivá tuctová kachnořekyně GaGaGa... HAHAHA! (25.02.2019)

Po rozčarování z nominací jsem s rozdělením cen celkem smířený, nad průběžnou politickou agitací také nepláču, protože třeba tři roky zpátky to při moderování Chrise Rocka bylo mnohem výraznější a tím pádem i horší. Paradoxně mi chuť nejvíce pokazila mediální dohra, kdy občas někdo netleská, občas se někdo pokouší odejít na samém konci na protest ze sálu (Spike Lee už zkrátka překročil hranu), údajně kvůli tomu, že vyhrál někdo jiný. Ze spásné myšlenky zastávání se všech ras, etnik, minorit i témat se bohužel definitivně stává neschopnost se ctí prohrát - a to je teprve ta ostuda, o které někteří mluví už pár let. Nepěkné pocity na samém dojezdu mám ne kvůli absenci moderátora, ale absenci konce. Po hodinách proměnlivého tempa je odříznut poslední děkující, Julia Roberts musí stihnout odříkat dvě věty na rozloučenou a je po všem. Programové složení je neúprosné a rozpaky se rozlijí naplno. Ale přes to všechno se v hodnocení dostanu relativně vysoko. Jakkoli jsem si s Favoritkou neporozuměl, je cena pro Olivii Coleman zasloužená a její děkovačka pak nejupřímnějším monologem posledních let. Osobně si pak dlouho ponesu vítězství songu Shallow. Každý máme v daném ročníku onu jednu sošku, která rozhodne, jestli budeme na ceremoniál vzpomínat ve shovívavém duchu nebo v nás zůstane osten zklamání. Vítězství (a stoprocentní zpěv a hra) symbolu filmu, který pro mě v roce 2018 byl tím nejlepším, mě natrvalo přetočilo do pozitivní nálady, kterou mi ani výše zmíněné karamboly nemohly docela zkazit. (27.02.2019)