Tenet

Christopher Nolan se tentokrát trošku urval ze řetězu a stal se svým vlastním nepřítelem. Jeho Tenet je samozřejmě skvělá podívaná, hodně rychle utíká a hezky se na ni kouká, ale bohužel zklamává právě v tom, co by ji mělo povyšovat nad klasický letní blockbuster. Nolan sice avizoval, že si točí do značné míry vlastní bondovku a v první půlce to tak i vypadá, jenomže víceméně klasicky pojatý špionážní thriller se tu střetává s jeho chladnou režií, kdy si od všeho drží odstup. A diváci musí s ním. Vyloženě nolanovkou se pak Tenet stává někdy v půlce, ovšem na rozdíl od Počátku, ke kterému má film nejblíž, tu neodhalujeme pravidla nového světa postupně a nikdo je nevysvětluje při dech beroucích scénách. Nolan prostě vezme hrdiny i diváky a hodí je do hluboké vody bez ohledu na to, jestli umí plavat. Co se děje? Jak to funguje? Co má vliv na co? A kdo za to všechno může? To se tu řeší víceméně za pochodu a počítám, že půlka věcí mi utekla. Já si nakonec užíval hodně efektní akci, kde se děly trošku divné věci, mně však už bylo celkem jedno proč. Počítám, že při druhém zhlédnutí bych v tom měl už jasno, všechno stíhal a ve všem si udělal pořádek. Ale snad vůbec poprvé si u Nolana nejsem jistý, jestli se mi na to podruhé koukat chce. (24.08.2020)

Tak tohle bych potřeboval vidět ještě jednou - a to pozpátku! (Ale vážně by mne zajímalo, kdyby se film pustil pozpátku, jestli by reverzní postavy a děje dávaly smysl) Jakoby Nolan na strukturu bondovky či Mission Imposible narouboval Stručnou historii času Stevena Hawkinga a navíc to celé pojal jako hranou verzi dokumentárního cyklu Cestování červí dírou s Morganem Freemanem. Tenet jako nejlepší důkaz toho, jak západní kinematografii mění nejnovější poznatky, respektive teorie, z oblasti kvantové fyziky... Osobně mi sice chyběla kosmická oduševnělost, která prostupovala třeba Nolanovým Interstellarem, ale i bez ní jde o zásah na komoru...film je totiž technicky skvělý, má bravurně provedené akční scény - a přitom disponuje ohromně chytrou zápletkou, což obvykle bývá Achillova pata tohoto žánru. Podstata celého snímku je geniálně vepsána už v samotném názvu filmu, který je palindromem, lze ho tedy číst tam a zpět stejným způsobem, dvěma protichůdnými směry, což je vlastně jako protichůdnost dvou časových směrů realizovánu i přímo uvnitř filmu. A protože je Christopher Nolan geniální, velmi složitě strukturovaná je i mechanika jeho filmových opusů...Tenet je totiž asi nejsložitější a divácky nejnepřístupnější blockbuster, co jsem kdy viděl...a něco takového si dnes může dovolit právě jen kalibr typu Christophera Nolana. (31.08.2020)

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)

Samozřejmě pořád lepší než většina produkce Hollywoodu, ale v rámci Nolan filmů za mě nejslabší článek. Chápu, že postavy agentů jsou (snad) záměrně zaměnitelný, aby zapadly do prostředí, které je záměrně nudně sterilní, obyčejný a každodenní, když se tu ostatně zachraňuje naše denní nuda života. Ale mně tahle realisticko fantasmagorická variace na Bondovky nepřesvědčila konceptem, který je prostě perspektivně pretáčená VHS, úsměvně stereotypním padouchem (Jack Ryan reloaded), a už vůbec ne průhledností zápletky, která drtí špiónská a timetravel klišé se strojovou přesností a marně se snaží dodávat osobní emoce skrze obligátní rodinný motiv vazby na dítě. Poprvé mám pocit, že Nolan potřebuje dramaturga, anebo aspoň studiový dohled. Nebál bych se totiž mluvit o dosažení hranice nabubřelosti, která by už brzy mohla být směšná. Menší měřítko by Nolanovi prospělo. (30.08.2020)