Dom v ružiach

1/3 - Jelikož je to dlouhé jak sviňa (je to tady sice uvedené jako seriál, ale stopáž je tu pouze celková, takže to spíš vypadá na televizní film), rozhodl jsem se si Rose Red rozdělit na tři části. Hodnotit to budu až když to dokoukám celé, ale každou třetinu nějak okomentuji. Co se týče té první, mám z ní dost smíšený dojem. Hororové scény tady jsou naprosto skvělé, ale míchají se tu s těmi ostatními, které jsou většinou utahané a ukecané. Příběh mě ale zaujal, jen se bojím, aby vůbec na ty 4 hodiny vystačil. Ale co já vím, třeba mě to překvapí. Navíc mě tu zaujala i většina postav, takže by z toho něco být mohlo. ----- 2/3 - Hm, tak pořád smíšené dojmy. Některé scény jsou skutečně skvělé a mrazí u nich, děj mě pořád zajímá, ale tááááááááááhne se to neskutečně. Fakt nechápu, proč to třeba nemohl být dvouhodinový film, protože to neustálé protahování děje nedokáže vytvořit pořádnou atmosféru a ani vyvolat nějaké větší napětí. A přitom natočené a zahrané je to (na televizní film) naprosto skvěle, jen se to prostě, no... nebudu se opakovat. Každopádně, nejnapínavějších je posledních 10 minut a kdyby takhle nějak vypadal celý film, líbil by se mi mnohem víc. Taky mi tu umřela jedna z oblíbených postav, shodou okolností zase ta nejstarší, ale to se prostě dalo čekat. Tak uvidím, jak na mě zapůsobí poslední třetina, třeba to chytne konečně grády a konec mě totálně uzemní. A nebo taky ne, ale mě bude stačit, když se to nebude tak strašně... ne, nebudu se už opakovat. ----- 3/3 - Sláva! Po třech nudných hodinách jsem se konečně dostal jedné, kde fungovalo napětí, atmosféra a už z toho konečně bylo to, na co jsem celou dlouhou dobu čekal. Jen abych musel "přetrpět" tři utahané hodiny, ach jo... Co se již zmíněných kladů týče, platí i pro tuhle třetinu a tentokrát bych k nim přidal i napětí. Ale víc jak silné 3* prostě dát nemohu, i když se to ve finále konečně zvedlo. Stejně nechápu, proč to muselo mít 4 hodiny a ne třeba 2. Pak by to asi líp fungovalo. (14.06.2020)

Obecně platí, že věnuje-li se filmovému zpracování nějaké Kingovy knihy nebo povídky více času a prostoru, tím více povedenější je pak výsledek (namátkou např. dvoudílný Salem´s Lot nebo Osvícení /nemyslím Kubrickovu fušeřinu, ale dvoudílné zpracování někdy z 90. let/). U Domu v růžích tomu však je úplně naopak (a k tomu ani nepotřebuju znát Kingovu předlohu, tu jsem nečetl). Tři a půl hodiny nudy, klišé a nelogičnosti na půlhodiny trošku povedenějšího konce - to je fakt horor, to sledovat. Vystříhat nudné a vyloženě protivné scény (např. věčné opakování šeptané věty "Dům v růžích" s kamerovými nájezdy na dům, mi už po 40 minutách začalo lézt na nervy), sestříhat to tak na půlku, mohlo by to mít nějaký skluz, atmosféru a výsledek. Takhle to nemá nic. Pro mě osobně ztráta času, jedna z nejhorších "kingovek" co jsem viděl. Zmatený děj, spousta ne/logických kiksů, odboček a slepých (a hlavně nedokončených!!!!!!!) ramen děje, ani ne tak otřesné herecké výkony, jako spíš otřesné postavy/charaktery jako takové (výjimkou je pouze Annie, postava Juliana Sandse a ta opravdu děsivá a strašidelná černoška - za to první *), hodně, hodně laciné triky (opět, výjimkou jsou pouze kamenný déšť, pohybující se socha a masky duchů/mrtvých - za to druhá *), naprosto tragické vyústění děje... Jako by si King (a po něm Baxley) řekl, že když se mu povedlo Osvícení, mohl by to zkusit ještě jednou. Jenže tentokrát se mu to vůbec nepovedlo. (22.03.2009)

Ačkoliv jsem si tuto minisérii pustil již několikrát, nikdy jsem ji neviděl celou. Ne snad proto, že by šlo o špatnou podívanou, ale zdlouhavost jednotlivých částí byla vždy silnější, než moje trpělivost. Nyní v době marodky mám však času habaděj, no a jelikož jsem se v poslední době začal soustředit na filmy podle Kinga, nemohl jsem samozřejmě opomenout ani Dům v růžích. Ta více než čtyřhodinová stopáž je opravdu vražedná, ale nakonec jsem to přežil ve zdraví a docela jsem si to i užil. Přece jenom v sobě tajemný příběh skrývá více pozitivních prvků, než těch negativních, takže Craig R. Baxley nakonec ode mně dostane palec směrem nahoru. První polovina filmu se točí okolo seznámení s jednotlivými postavami, z nichž některé stály vskutku za větší pozornost (samotná Annie, Nick nebo mrzout Emery), ale nemůžu se zbavit dojmu, že většina ostatních tu byla absolutně zbytečná a více méně jen do počtu. Což by nebylo špatné, kdyby si je dům „vzal“ hned v první části, ale my se s nimi musíme trápit skoro celý film, což mi lehce lezlo na nervy. Na to že film trvá tak dlouho, si s nimi mohl samotný King více vyhrát (jak u něj bývá ve většině případů dobrým zvykem). Zas na druhou stranu se mi líbilo postupné rozplétání historie samotného domu a jeho obětí (v té druhé polovině našeho příběhu), které sebou přineslo svěží a místy i dost ponurou atmosféru. Která byla občas okořeněna i o docela zajímavé speciální efekty. Přesto si neodpustím poznámku, že to klidně mohlo být o polovinu kratší a zřejmě by se nikdo nezlobil. Některé pasáže jsou totiž dost nevyvážené (co se zajímavosti týče), občas i trochu nudné a nezáživné. 70% (13.02.2018)

Dům v růžích je jedna z nejlepších minisérií co jsem viděl. 1. díl byl takový uvádějící do děje, postavy se teprve seznamovaly. A ke konci se teprve začalo něco tak drobet dít. Ve druhém díle se pozvolna rozbíhá tajemná atmosféra a duchové začínají zlobit. Ve třetím díle už to je tajemný a atmosférický orgasmus. Konec stojí zato. Celkově je to povedený snímek podle knihy Stephena Kinga. 75% (28.06.2012)

I Stephen King dokáže napsat (pod)průměrné romány, z kterých už lze jasně vyčíst vysychající studnici nápadů (jsou to ovšem pořád romány, které jsou podprůměrné jenom na Kinga). A co přichází v literárním světě, musí nutně přijít i v tom světě filmovém (resp. televizním). Doposud vynikající spolupráce Baxley + King (naprosto úžasná Bouře století) tak dostává trhliny v podobě předlouhé duchařské story o jednom nenasytném domu a jeho (ne)dobrovolných obvytelích. King nechává své typicky vyhraněné hrdiny potácet po domě (který -- jak je zvykem -- efektně vyčnívá nad moderní metropolí), jenž mění svůj tvar a pomalu povolává do boje všechny své oběti. Nechybí telepatie, košatá historie domu a karikaturní pojetí vedlejších postav (tak, jak to máme u Kinga rádi). Ztratila se ovšem lehkost vyprávění, napětí a King sám. Opakování někdy nedělá mistra. (05.03.2009)