Pohotovosť

Říct, že je tento seriál realistický, je poněkud troufalé. Věřím, že všechny medicínské případy se takto někde mohly stát, ovšem ne na jednom místě a v takové koncentraci. Co už je trochu na pováženou, je tvrzení, že by všichni doktoři a sestry na pohotovosti byli tak snaživí a ochotní. Obojí je nebetyčný extrém. Ale copak by méně extrémní seriál byl tak poutavý bez přestávky už 13 let? Odpověď je jasná. Bezkonkurenčně nejlepší nekomediální seriál, co je možné v televizi vidět. Pokud jste v Pohotovosti nováček a děsí vás představa shánění a sledování bezmála tří stovek dílů, začněte klidně tím, co v televizi běží zrovna teď. Pokud vás její kouzlo dostane, k tomu prošvihnutému se jistě rádi vrátíte, třeba až Prima bude znovu reprízovat. (04.01.2007)

Hned ze začátku mě to chytlo, postavy byly zajímavé, ale moc jsme se jim do života nepletli, spíš to bylo zaměřené na drama na pohotovosti. A já to žrala. Dokázala jsem si je oblíbit, zamilovat, a tak jsem byla ráda, že není jen jedna série a já s nimi mohla zachraňovat životy či o ně přicházet delší dobu. Bohužel postupem času se z lékařského drama stalo spíše drama až telenovelových rozměrů. Dejme tomu, že do té šesté série to ještě šlo, ale pak se to pořádně rozjelo. Všichni měli trauma, trable, brali drogy, … V podstatě se to drželo při chodu tím, že tvůrci trápili mé oblíbené postavy, případně je zabíjeli, případně je někam odklidili, aniž by řekli, co se s nimi stalo. V podstatě jsem to snesla do konce osmé série, ale jak zmizeli z pohotovosti úplně všichni ze začátku, tak jsem to vzdala. Prošla si pár dramaty těch nových, absolutně nezajímavých špatných kopií předchůdců, abych si na konci 15. série užila hostování mých oblíbených. Konec tedy byl trochu jako školní sraz, byl příjemný, sentimentální. Ale těch sedm sérií mezi tím... brrr, Afrika mě nebere. Takže do šesté série jsem to milovala, pak odešla postava, kterou jsem měla nejraději - Carrol, zbožňuju tě, hlavně s Rossem pohromadě - a přišlo nebetyčné drama. Pěkný seriál. Má své kouzlo. Pokud chcete akci na "sále" či unavené doktory se soucitem, myslím, že tohle by se mohlo líbit. (17.11.2015)

Právom najlepší nemocničný seriál. A jeden z najlepších seriálov 90.rokov. Seriálu som v deväťdesiatych rokoch podľahol, zakaždým som čakal na nový diel, čo sa tam bude diať, aký prípady budú doktori riešiť a tiež ma zaujímali ich osudy. Tento seriál ukazuje nielen lekárov ako pracujúce mašiny, ale aj ako ľudí s ich starosťami a tiež je to jeden z tých seriálov, ktorý "vysvetľuje" prečo je napríklad v tomto zamestnaní veľa zväzkov medzi ľuďmi z jedného pracoviska. Sú tu neustále, ich hlavou denne aj mimo práce prebieha stovka otázok o ľuďoch, o ktorých sa starajú a to ich zbližuje. Určite odporúčam. (10.12.2012)

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Vtedy sme sa delili na dve skupiny. Na fanúšikov Nemocnice Chicago Hope a Pohotovosti. Ja som bol v tíme za Pohotovosť a nikdy som to neľutoval. Adrenalínová, kultová zvučka, skvele nakrútené príbehy, ktoré boli silné, inteligentné a strhujúce, to všetko z masívnej produkcie Stevena Spielberga a Michaela Crichtona (ktorých spolupráca zakaždým dopadla výborne najmä preto, že Spielberg bol jeidný v Hollywoode, kto si trúfol maniaka Crichtona ignorovať - JURSKÝ PARK 1 - 2, TWISTER). Vynikajúco, na jednotku, však dopadol i ukážkový, dokonalý, neuveriteľný kasting (Clooney, Wyle, Innes, Edwards, La Salle, Benrubi, Margulies). Ešte i dnes si pametám tie doby temných 90. rokov, hlboké, sparné, letné noci a do nich sa ozvali prvé sekundy bombastického intra a už ma mali. (22.12.2004)