Prípad Collini

No, tak si to teda zrekapitulujme. Právnikovi s 3 mesačnou praxou, pridelia prípad “storočia”, aby obhajoval vraha človeka, ktorý ho komplet vychoval. Tú otočku na schodisku pri prvotnom vstupe do budovy súdu, aby zapózoval ako Caprio s Winslet na konci Titanicu, ešte prekúsnem, no práve vďaka týmto totálne zbytočným klišé prvkom, ako priamo “z pece” Hollywoodu, ma samotné odkrývanie pravdy nesmierne iritovalo. Chvíľu mi trvalo, kým sa mi z tváre stratil ten kyslý výraz, no najmä v úvode bude treba mozog prepnúť do módu “OFF”, lebo zdravý rozum tu má asi taký priestor, ako plechovka Pepsi vo fabrike na Coca Colu. (23.04.2020)

Co na to říct, celé to dílko jsem pociťovala nějak rozporuplně, že by už politická propaganda evropského chálífátu, nevím no, mohli tam třeba ukázat, že už Hitler měl Turecko za spojence a že už tenkrát měl arabské dobrovolnické skupiny SS a plánovali německo - perské invaze , bylo by to zajímavé a širší pojetí. Co se týká spravedlnosti, tak je vidět, že nikdy nebyla a v této společnosti už nebude,pro jedny bude vždycky víc a jinak spravedlivá než pro jiné, leopard prostě své skvrny nezmění, přes to nejede vlak. To, že občas někomu hne a vezme odplatu do svých rukou a celý svůj život obětuje ďasovi nebo honěním ďasa, je na každém jednotlivě, ale i to se zřejmě bude dít dál, působí to spíš jako výkřik bezmoci a zoufalství, takže nic nového pod sluncem, evidentně království, kde vládne spravedlnost pro všechny, není z tohoto světa.... (23.05.2020)

Hmm, sympaťák Elyas M'Barek v dramatickej úlohe, to som si nevedel predstaviť, ale napokon veľmi slušný herecký výkon (aj keď bolo trochu náročné sa odosobniť od tých jeho úloh Zekiho Müllera). Čo sa filmu týka, tak spočiatku to bolo trochu nezáživné a nevýrazné, ale potom to nabehlo na celkom vydarenú dejovú líniu, ktorú ešte viac rozvili tie retrospektívne vsuvky, vďaka ktorým sme sa dozvedeli, čo bol Fabrizio zač. Filmy z prostredia súdov mám rád, hlavne keď so sebou prinesú kvalitnú zápletku, a tá tu rozhodne bola, takže s pokojným svedomím dávam 4*. (15.06.2020)

Pro mě osobně je veliké překvapení už to, že se komediant Elyas M´Barek chopil vážné role. Přitom ji bravurně zvládl a ještě si vybral film, kde si Němci opět otevírají rány, trošku si v nich jehlicí od pletení popíchají a pak to na nečisto zalátají doufající, že jim to někdo z okolí pofouká. Mám tyto filmy od Němců moc rád. Nemají problém se vracet v minulosti do období světových válek a poukázat na to, co udělali špatně. A tady toho udělali špatně víc než dost. Kromě Elyasa si zaslouží pozornost ještě Franco Nero. Moc toho neřekne, ale co řekne, to jeho galantnost povýší na absolutno. Hodně solidní soudní drama! (21.01.2022)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)