Zažiť to znovu

Nerad bych použil frázi, že tato komedie téměř není komedií, ale spíš drama. Já místo toho řeknu, že jsem šel na francouzskou komedii a překvapivě to téměř nebyla komedie. Začátek byl opravdu v kategorii dramatu, když starý pán, který se provinil věkem a odstupem k novým, současným věcem, dostal pořádně na frak. Následně drama neopustíme, ale přidá se nostalgie a romantika. A všechno to má ten pěkný francouzský nádech. Všechno přitom působí přirozeně. Viktor stále miluje svou starou ženu, která ho vykopla z domu, ale touží si připomenout okamžiky jejich prvních setkání, a přitom je schopen velice rychle zamilovat se do mladé "herečky", která představuje jeho bývalou lásku. V situaci, v jaké momentálně je, proč ne? Nádherné byly jeho výlety mezi hipíky. Pěkný je pohled zážitkového scénáristy na tento vztah, který mu něco uvolní v mozku. Konec může působit trochu růžově, ale byla jen jedna z logicky možných cest přece. V kině nás bylo celých 3, náhodou sedících vedle sebe. Závěrečnou kapku slzy bylo hodně těžké zatlačovat. Ale celkově - není to divné, když zatím hodnotilo jen 428 lidí? (06.02.2020)

Na můj vkus příliš nervózní film mě zanechal na rozpacích. 1)  Cestování časem jako námět filmu beru, ale fiktivní realita, o níž všichni vědí, že je fiktivní (chvílemi si z toho dělají i legraci) mě prostě neuspokojuje._____ 2)  Dost se vidím ve starém Victorovi, i když mobil mám a používám. Ale tu jeho hajtru bych odstřelil na první dobrou. (18.02.2022)

Film bez sponzorský výrobků, to je u nás nevídané. Pro mě vynikající výchozí nápad. Nostalgický výtvarník si objedná výlet do časů, kdy svou nynější nevěrnou manželku poprvé potkal, kdy nezvonily mobily a všude se smělo kouřit. Jeho žena projde ve filmu docela zábavnou proměnou. Na scéně se vystřídají další klienti agentury, ať si objednali setkání s Hitlerem či s vlastním zemřelým otcem. Trochu lacině vyzní znovunalezení inspirace již rezignovaně vyhaslého umělce. Trochu mi vadilo, že postavy dle tradice francouzské komedie nepřestanou žvanit. (23.04.2020)

Zamiloval jsem se. Měl jsem to štěstí a prožil s Viktorem znovu ten nádherný pocit. Neskutečně mi sedl herecký projev obou hlavních protagonistů a díky příjemnému tempu vyprávění jsem film skutečně procítil. Je to veselé, trapné, romantické i smutné. Takových filmů je skutečně poskrovnu. Nebojím se přirovnat ke slavné Lásce Nebezké. Škoda, že je tento film u nás tak málo známý. (11.09.2021)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)