V žáru královské lásky

Velmi rozporuplné dílo. Na jednu stranu musí člověk ocenit výborné nápady (zasazení do moderní doby, žižkovský vysílač) a perfektní typologický výběr herců (Vilém Čok jakoby mé představě Sternenhocha z oka vypadl), ale bohužel se nepodařilo přenést na plátno myšlenkovou podstatu Klímova textu a zůstala poměrně prázdná úchylnost, která ale rozhodně není nezábavná. Ale rozhodně to nevidím jako zneuctění odkazu Ladislava Klímy, spíše velmi svéhlavou a groteskní poctu. (01.07.2011)

Na počátku devadesátých let mě film jakožto orthodoxního "klímofila" dosti zklamal. Dnes si nemyslím, že by Ladislav K. v hrobě nějak zvláště rotoval, neb měl smysl pro humor a groteskno je součástí mnoha jeho děl (najmě těch, která jsou vedlejším produktem jeho uvažování o Bytí, bytí a bití). Kniha je mnohem zběsilejší, filosofické texty Klímovy pak mnohem hodnotnější. Slaboučké 3 hvězdičky (hlavně za všestranný ikonoklasmus a výsměch – mnohdy i literární předloze – V žáru královské lásky je totiž hrou bez pravidel a pro některé diváky i spolehlivým emetikem). (04.05.2010)

Velmi bizarní podívaná při které jsem na mnoha místech vybuchoval smíchy. V některých momentech sice občas nudné, ale většinou se hned stane nějaká šílenost, která rozproudí krev. Také mě celkem bavilo porovnávat s Mechanickým pomerančem, hlavně příbytek pana knížete byl barevným provedením velice podobný. 60% (10.12.2012)

Repríza po dvaceti letech mi potvrdila, že je to naprostej úlet, kterej nemá v české kinematografii obdoby. Výborně vybrané obsazení, hlavně role Abrháma, která je taky asi jeho celoživotní úlet. Čok je vysloveně vhodný typ pro hlavní roli. Pěkná výtvarná stránka a dobrá reklama na Žižkovský vysílač. Otázka je, jak to bude bavit nebo otravovat lidi, kterým nestačí bavit se nad tímhle druhem filmu. Ale lepší než artovní kousky Němce ze 60.let :) (09.04.2011)

Jakožto velkému milovníkovi děl Ladislava Klímy pro mě není vůbec jednoduché tento film hodnotit. Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je jednoznačně nejucelenějším a nejpříběhovějším výplodem autora, navíc (a asi právě díky tomu) také dílem nejznámějším - proto se nemůžeme divit, že režisér Němec sáhl z Klímovy tvorby právě po něm. Z knižní předlohy si vybral osekaný syžet - SPOILER - šílený kníže si vezme šílenou ženskou, která se mu po svatbě začne vyhýbat, podvádět ho, proto ji kníže zabije. Pronásleduje ho ale její přízrak, který v něm vzbudí iluzi, že je jeho žena naživu, což vyvrcholí v nekrofilní koitus - KONEC SPOILERU - který přenesl do současnosti. Tvůrce využil i některých Klímových motivů (a to i z oblasti filozofie) jako např. sílu amorálnosti - ale nijak ji nerozvinul, takže pro neznalce Klímovy filozofie nejspíš vyplynula do prázdna - stejně jako mnohé další věci. Proč si třeba kněžna užívala svatební noc se svým chotěm a následně jí byl odporný? V knize to vysvětleno je, ve filmu to působí nelogicky. A takových otazníků tam bylo víc. Film tedy podle mě nejde bez znalosti knihy pochopit, proto ho asi mnoho uživatelů hodnotí jako odpad. Co bych ale určitě vyzdvihla, je herecký výkon Čoka, který si knížete zahrál opravdu bravurně, i když s Klímovým Sternenhochem měl společnou akorát tu šílenost - Sternenhoch měl být odporný skřet, zatímco kníže Čok byl celkem šmrncovní a ke své ženě se choval až do její vraždy moc hezky. Třeba ty milostné scény byly... nemůžu odpustit alespoň jedno citoslovce.... vrrr! ;-) Ale to se znova vracím ke srovnávání knihy a filmu, čemuž jsem se chtěla vyhnout, ale .... musím si utřídit myšlenky a pak možná napíšu nějaký kvalitní komentář :-D (07.07.2012)