Hovor s ňou

Zvláštny a zaujímavý film. Asi najlepší, ktorý som od Almodóvara videl. Nemám potrebu rozpisovať sa o kvalitách filmu. Stačí mi spomenúť si v akej pohode a s akým záujmom som sledoval tie spletité príbehy naplnené hlbokými citmi. Pedro Almodóvar dokáže diváka jemne uchopiť a uniesť ho tam, kde je iba divák a režisérovo dielo. (24.04.2020)

(1001) Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu. (16.12.2009)

Nepobrala jsem to, nedokázala jsem naplno prožít ani jednu z tragédií. Podání, pojetí, vnucování španělské kultury (divadlo, aréna), prožitku skrze ubrečené chlapy; zakroucený scénář, divné figury i herci, jsou mi vzdálené jako býčí zápasy. Navíc Benigno byl vážně kardinální retard, co se jen tak nevidí a psychopat k tomu. Je to jeden z filmů, kde se intimita servíruje na talíři a bohužel v nestravitelné konzistenci a přemrštěné porci. A to dokonce tak, že ač byla Alicie krásná dívka, byla mi odporná ve své strnulé topornosti a bezmocné nehybnosti. Nicméně práci ošetřovatelů obecně obdivuji a hluboce se jim klaním. (13.03.2012)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)

Zpočátku vypadalo mé první setkání s Almodóvarem hodně špatně a já skrz tu uspávací poetiku a psychologii odhadoval, jestli bude režisér ždímat emoce tím či oním směrem a jestli zvolí nějaký obligátní konec "a" či "b". Naštěstí jsem se mýlil a závěr filmu zcela obrátil i jeho účinek. Nadsázka mi k režisérovi sedne mnohem víc. (08.09.2005)